Jan 16,12-15 - Ježíš řekl svým učedníkům: "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."
Milí přátelé,
Ježíš mluví o Duchu pravdy, který přijde, vychází z Boha Otce, posílá ho sám Ježíš… Takovýchto náznaků na Boží Trojici v bibli najdeme víc: třeba andělská – božská návštěva v Mamre u Abraháma – byl jeden nebo tři? Vzpomeňme také na zvěstování, kdy se Boží dítě má narodit jako Syn Nejvyššího a mocí Ducha svatého…Bůh se ve své podstatě zjevuje postupně. Přitom to nebylo tak dávno, co si Izraelité vybudovali pevnou víru v jednoho jediného Boha oproti pohanům v okolí. A teď najednou přichází myšlenka, že v tom jediném Bohu jsou tři osoby… kdo můžeš pochopit pochop… Byl to problém pro teology a jistě i pro Josefa s Marií… – ale oni to tak nezkoumali teoreticky, oni to prožívali, oni se tohoto faktu dotýkali…snad proto ho také tak jasně přijali…
Pak si vzpomeňme na Ježíšův křest. – Ježíš je v Jordánu, sestupuje na něho Duch svatý a ozývá se Otcův hlas… to je můj milovaný syn, toho poslouchejte. Tehdy Jan Křtitel, pravověrný žid, dokázal tento fakt přijmout – na rozdíl od zákoníků a farizeů. Jedním z nich byl později i Pavel, který pronásledoval Ježíšovy následníky…
Je paradoxní, že židé křesťany pronásledovali, protože vyznávali sice jednoho Boha, ale ve třech osobách a Ježíše brali jako Božího Syna a zase Římané proto, že je považovali za ateisty, když věří jen v jednoho Boha, a to je přece tam málo….!
No, a jak Ježíš na konci své mise posílá apoštoly křtít a hlásat evangelium? Ve jménu Božím? Ano, a jak konkrétně? Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého….. Trojici jsme si my lidé nevymysleli… Vždyť pro Ježíšovy současníky – i jeho následovníky – to bylo velmi těžké… a koho by to taky napadlo, tak si komplikovat víru v jednoho Boha a to, že 3=1? To vše nám zjevil Bůh v Ježíši Kristu především…
Ano, je to všechno tajemství, které vyžaduje víru a jak píše pan biskup Pavel Konzbul v jedné ze svých úvah – víra je jako lano spletené z více pramínků…. Jeden jsou rozumové argumenty a důvody a druhý jsou naše osobní zážitky a zkušenosti a pak další je sdílení s ostatními a jejich povzbuzení…. To vše se děje… podobně jako láska, tak víra jsou významově spíše slovesem, než podstatným jménem… víra se děje, žije roste, rozvíjí se v praxi….a hezký je k tomu citát od spisovatele Chestertona:
S nejhlubším tajemstvím křesťanské víry je to jako se sluncem. Nemůžeš se na ně dívat, ale v jeho světle vidíš všechno ostatní…. A my taky nevidíme Boha, ale v jeho světle a ve světle víry v něj – vše vidíme lépe a pravdivě…
Co mohu vidět ve světle víry v Boží Trojici?
Především – Bůh není sám – často je to srovnáváno s osamělým Alláhem u muslimů… a jeden komentátor k tomu říká, že snad i proto v těchto islámských národech se těžko prosazuje demokracie – tedy kolektivní vedení, když v Bohu vidí jedinou autoritu, aniž by v ní bylo sdílení v lásce… U nás je to velký dar, že smíme vidět vnitřní Boží život, který je ve vzájemném vycházení a sjednocování… lásce…. To je vzor i pro naše konání… kéž by…! Obrazem je farnost, rodina.
Co my můžeme dělat v tomto světě? Napodobovat Boží život. Vždyť do tohoto intimního sdílení jsme byli už při Ježíšově nanebevstoupení pozváni… On do Božího nitra vnesl naše lidství…
A pak přenášejme to do osobních vztahů, do přátelství a takto zvěstujme Boha druhým…Boha dialogu, lásky, přátelství… to není cosi navíc, to je jeho i naše podstata…