Lk 9,11b-17 - Ježíš mluvil k zástupům o Božím království a uzdravil ty, kdo potřebovali léčení. Začalo se schylovat k večeru. Dvanáct (apoštolů) k němu přistoupilo a řekli mu: „Rozpusť lid. Ať jdou do okolních vesnic a dvorců, aby si tam našli nocleh a něco k jídlu, protože tady jsme na opuštěném místě.“ Odpověděl jim: „Vy jim dejte jíst!“ Řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby, ledaže bychom šli a nakoupili jídla pro všechny tyto lidi.“ Bylo jich totiž na pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je ve skupinách asi po padesáti!“ Udělali tak a všechny rozsadili. Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali lidu. Všichni se najedli dosyta a ještě se sesbíralo plných dvanáct košů zbylých kousků.
Milí přátelé,
dneska oslavujeme eucharistii, tedy to, co je maximálně neuvěřitelné a tak náročné k přijetí….
Boží Tělo – tedy Bůh přítomný jako jídlo a nápoj – jídlo je k čemu? K nasycení, radosti, nové síle a taky ke společenství – zvl. ve Francii jsem zažil, jak třeba oběd trvá aspoň hodinu. A povídá a se a povídá…Jinak vzpomeňme na pohoršení, když Ježíš po povolání Matouše jde s ním k jeho přátelům – dalším celníkům… a lidi se divili, on s nimi jí!!! Tedy on si s nimi povídá a přátelí se s nimi…
A tak společný pokrm je i znamením odpuštění a přátelství – ať se děje co se děje – když se Ježíš sejde u Genezaretského jezera s apoštoly, připraví jim on sám snídani… Kde asi sebral tu rybu?….
A takto se Bůh přátelí s námi – nejenže si s námi sedne k jednomu stolu a pojí s námi, ale on se sám stává pokrmem a nápojem, aby byl s námi a my s ním….Známe přece rčení – jste to, co jíte – může to také pohoršovat, ale vlastně vyjadřuje hlubší podstatu – při sv. přijímání se opravdu stáváme Bohu blízkými a podobnými…..
Eucharistie se také nazývá také svaté přijímání – nic přece nemáme ze sebe – vše je Boží dar – umíme takto přijímat? Sdílet se? Podílet se na tom? Jak je pěkné, když zemědělci mohou sít, pěstovat, sklidit a vymlátit svou úrodu – to znám ještě z dětství… a pak z té naší mouky upéci chléb… Snad i proto se svatý Václav podle legendy podílel na sklizni vína a jeho lisování a zpracování, aby měl co nejblíže k tomu, co tvoří pokrm a nápoj v eucharistii… Je to spojeno i s našimi běžnými pokrmy – máme přece žehnání beránků a velikonočních pokrmů a třeba v koptských klášterech v Egyptě dodnes můžete najít místnost přímo v klášterním kostele, kde se po mši svaté mniši scházeli k hostině agape – Bohu díky za naše farní dny a farní snídaně….sjednocení u Božího oltáře se tvrdí i naším společenstvím. Patří to k sobě….
Bůh měl smlouvu s Abrahámem. Z něj vzejde velké potomstvo, později s Mojžíšem skrze desatero… a nyní s Ježíšem zpečetěné jeho tělem a krví, aby otevřel cestu do nebe všem lidem bez rozdílu….eucharistie je tedy i potvrzení nové smlouvy…. Ta stále platí….
Bůh patří nám a my jemu….Mimochodem -. eucharistie – to vždy vykládám novým křesťanům -je jako objetí s někým, koho mám rád…. Všichni potřebujeme být milováni, všichni to potřebujeme slyšet…. Všichni to potřebujeme nějak vyjádřit….To je ve svatém přijímání…
Vzpomeňme si, jak je pro nás důležité, když nás jako děti maminka pohladí….. a to i nějaké zlobivé dítě… to obzvláště potřebuje a podobně eucharistie – Boží pohlazení – není jen pro ty hodné a dokonalé, ale i pro nás běžné hříšníky… Jistě, má to své podmínky, přiznání si, jsem hříšným, vyznání ve sv. smíření a pak objetí s Pánem…. Nemáme nic většího a krásnějšího….
Je to velký dar….který také uzdravuje, jak vyjádřil v jednom kázání papež blahé paměti – papež František. Uzdravuje naši minulost, naše rány, naše neodpuštění, to, co bolí, ale i to, co se bojíme otevřít, co jsem v sobě uzavřeli….a protože eucharistie je památkou a připomínkou Ježíšovy oběti a lásky, tak je připomínkou i pro náš život, pro naši minulost… můžeme sem svěřit vše co nás trápí bolí, co nám nedá pokoje… Bůh nabízí uzdravení.
Bůh je svým objetím schopen vše zahladit – křivdy i naše hříchy, i to před čím utíkáme…. Dává novou šanci i sílu….
A tak můžeme můžeme s obnovenou vírou a důvěrou pronést modlitbu: Pochválena a pozdravena budiž NSO – od tohoto času až navěky AMEN.