Ex 16,2-4.12-15 - Celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: Kvečeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“ Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: „Co je to?“ – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu.“
Jan 6,24-35 - Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci (nejsou na břehu), nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Řekli mu: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom (ho) viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: `Chléb z nebe jim dal jíst.'„ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“
Milí přátelé,
už minulou neděli jsme mohli přemýšlet nad tím, co znamená hlad – i dnes lidé hladoví, aby se dočkali many – viz 1.čtení a v evangeliu je Ježíš jasně přivádí k tomu, že nejde jen o hlad fyzický, ale o hlad duchovní, hlad po pravdě a lásce…..ten může být někdy trýznivější, než hlad po chlebu…..
Nicméně je až nápadné, jak jsou dnes oblíbení kuchaři jako celebrity – už něco pamatuji, ale nevím o tom, že by před desetiletími byl oblíbený nějaký známý pan Polreich, Babica nebo Kašpárek… podobně slovo influencer ještě před dvaceti lety asi taky znal málokdo. A když už vzpomínám, tak taky dobře pamatuji ten obří skok od předrevolučních talířů s trochou guláše, kde při troše štěstí byly i kousky masa a s pár knedlíky a pak brzo po revoluci jsem se nestačil divit těm obřím porcím, které se už nedávají na normální plochý talíř, co známe z domova, ale na úplný tác…. Samozřejmě je to příjemné a nic proti gurmánství. Kardinál Tomáš Špidlík říká, že sice nemáme jist, jako by to byl smysl našeho života, ale zároveň naučme se radovat z krás světa, včetně dobrého jídla – přece i to je dar Boží a do určité míry je to umění – i když dost pomíjivé….A na to narážím….
V každém případě žijeme v období, kdy tyto pomíjivé požitky se cení nade vše…. A to je, myslím, chyba. Velká chyba. Se vší úctou ke kuchařině, ke sportu, umění… je to krásné a obdivuhodné, ale pokud toto vše nemá přesah do věčnosti… co s tím? Jaký je pak smysl toho všeho?
Vím, že to bude znít příliš kazatelský, ale Ježíš je chléb živý, není jen pomíjivou hodnotou, je věčný – kdo se drží jeho, své úsilí spojí s ním, dotýká se věčnosti… a to smysl má….
Také si všimněme toho, že s pozemským pokrmem je to tak,. že se prostě přejí… I spásná mana na poušti už časem lezla Židům krkem a tak je to i se vším, co nabízí tento svět – zkuste snídat denně dorty nebo buřty a za čas zatoužíte po kusu obyčejného chleba – opakuji ale, že ve světě, co nabízí, je spousta dobrého, zajímavého a krásného…ale všeho do času… Po jídle máme zase hlad, po napití zase žízeň, po vyspání potřebujeme zase jít spát, po zábavě už hledáme další povyražení a je to pořád dokola.
A přece je tu něco, co nám symbolizuje věčnost, trvalost… je to zmiňovaný chleba – Ježíš sám se přirovnává ke chlebu, protože to bylo tehdy něco naprosto základního pro uchování života v tomto světě a nevím o nikom, komu by se přejedl… A uvěřit v něho a žít s ním a pro něho, je zárukou nejen pro tento svět, ale i pro věčnost… to opravdu není jen nějaká kazatelská fráze, to je skutečnost naší víry…
V evangeliu lidé Ježíše hledali proto, že se u něho zadarmo najedli…. A on jim nastavil zrcadlo…. Můžeme se ptát – proč za ním jdu já a o co jde mně?
Když se modlím – čekám vždy na splněnou prosbu při modlitbě? A co když nic nedostanu? Přestanu se modlit? Ježíš neplní naše modlitby na běžícím pásu, abychom dostávali dárečky, ale proto, abychom se naučili s ním být, sdílet, svěřovat se mu…. A pokud je to k naší spáse, dá i svůj dar… ale nám přece nesmí jít jen o dáreček, díky jemuž se pak přestaneme zajímat o dárce, nám jde o samotného Boha. A i ten se nám chce dát jako dar…,pokud nejsme příliš plní toho pomíjivého….