1 Král 19,4-8 - Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul. Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.
Milí přátelé,
asi před měsícem jsem na youtube objevil cestovatele Sváťu Kreidla z Brna – mladého dvacetiletého kluka, který procestoval Evropu i Kavkaz nebo Ukrajinu a nyní – stopem a někdy pešky – během června a července prochází a projíždí centrálním Afghánistánem, když před tím projel Balkán, Turecko, Irák i Írán… Cestuje sám, za minimální náklady a s velkou skromností. Vše natáčí na mobil. Svou bezprostředností si získal tisíce fanoušků…. Přiznám se, že k nim už patřím taky… On chce takto volně přes celou jižní Asii asi za rok docestovat do Austrálie….
V tom videu, které jsem viděl asi před měsícem, už když jsem chystal toto kázání – je jeho záznam o tom, jak procházel asi 20 km pěšky horskou soutěskou nad prudkou řekou, kolem jen skály a nikde nikdo a hlavně cesta velmi často žádná nebyla a tak znova a znova vylézal s batohem i 40 m vysoko na skálu, aby zase na druhé straně slezl dolů a byl z těch nebezpečných přesunů velmi vyčerpaný… právě uprostřed té trasy, kdy taky málem utopil svůj mobil – tedy kontakt se světem…. tak už byl na pokraji sil a měl pocit, že pokud tam zůstane, asi nikdo ho nezachrání… Měl chuť to vzdát…, ale tenhle kluk bojoval a nevzdal to, až se zase postupně přiblížil k civilizaci – k sice chudičkým a negramotným lidem, s nimiž se nedomluvil, ale dostal novou naději, že přežije a bude moci putovat dál…. Hlavně to nikdy nevzdávejte, dal na video svůj vzkaz….
Proč o tom tolik vyprávím? Zaujalo mne to, trochu mu závidím tu roční svobodnou cestu, ke které má odvahu i čas i síly, také se mi zalíbilo, že ten hoch má nějaký sen a prostě se rozhodl ho splnit bez ohledu na překážky…. Sny jsou přece od toho, aby se plnily a ne aby se nad nimi jen vzdychalo…. Proč to nezkusit, pokud je to dobré a možné – i když náročné?…Možná právě proto…
A připomnělo mi to osud proroka Eliáše, který se po soutěži s bálovými proroky ocitl na dně v pustině, sám bez přátel a bez prostředků a tam nejen, že byl v nebezpečí smrti – ono stačilo jít zpět do civilizace a čekal ho rozkaz královny Jezabel, aby byl zabit… ale i on sám jakoby to vzdal a prosil Boha, aby si ho vzal k sobě…. To je také přístup a velmi důležitý – totiž, ne tak chuť umřít, jako víra a schopnost se obrátit správným směrem – s důvěrou na Pána, který je nade vším a pro něhož jsou řešitelné všechny naše bolesti a krize a problémy….. dobrovolně odejít nechce, vše svěřuje do rukou Boha i když je v depresi. Vše svěřuje jemu, vše je jen na něm, ne na Jezabele….
Pán Eliášovi nijak nevyčítá, že propadal únavě a malomyslnosti… Přece před tím projevil tak velkou víru, když nechal vodou polít dříví, které po jeho modlitbě měl jako důkaz pravosti Boha Hospodina vzplát jasným plamenem…. A stalo se tak…. A když ohlásil sucho, tak bylo když ohlásil po více jak 3 letech déšť, tak přišel…. Tak velké věci se děly skrze něj… On sám jako takový předobrazem divotvůrce Ježíše….
Ovšem Eliáš byl pořád obyčejný člověk, který mohl prožívat obrovskou krizi, když sice zvítězil ale zůstal z proroků úplně sám a šlo mu neustále o život….. A tak tehdy Bůh místo výčitek přichází znova s útěchou, chlebem, vodou, spánkem a odpočinkem a nakonec pověřením… novým úkolem, který Eliášovi dal smysl i sílu… to je řešení i našich okamžitých problémů – pokud možno se najíst, napít, vyspat a najít si nějaký smysluplný cíl, na který se zaměříme….