Opět začneme knižním tipem: Proste za nás, příběhy 75 svatých, kteří na cestě ke svatosti hřešili, trpěli a zápasili. Dobře se to čte, jsou to krátké, výstižné a velmi povzbudivé životopisy těch, kdo nás předešli v následování Krista. U některých z nich zjistíte, že jejich život se rozchází s vaší nebo běžnou představou o tom, co se je svatost. Svatost umí překvapit. Jsou tu lidé s pohnutou historií, ti, kdo

Změna času. Večer už je tma. V přírodě však nikdy světla neubývá. Když mizí z oblohy, vpíjí se do listoví stromů, lesy září zlatem a tak doplňují ten chybějící jas slunce. Všimněte si, jak může svítit pozlacená bříza uprostřed tmavé smrčiny nebo jak může přímo hořet rudý javor v pošmourné mlze. A když listí opadá, zhnědne a stromy zhasnou, má zase světlo v přírodě doplnit sněhová pokrývka a ještě více

Takhle na podzim kolem voleb je dobré slyšet úryvek evangelia, který ukazuje, jak má vypadat vztah křesťana k politické moci. Na začátek použiji primitivní přirovnání. Slovo pokoj má v češtině dva významy. Pokoj, moje místnost, můj domov, místo, kde je svět uspořádaný podle mých potřeb, podle mých představ. Pak je tu ale pokoj, pax, mír. To je uspořádání světa podle Boží představy. Pokoj zažívá člověk, společnost a celé stvoření, pokud

Pokaždé, když se kněz modlí 1. eucharistickou modlitbu, se v jedné chvíli po proměňování hluboce skloní a něco si tam mumlá. Když to zrovna nezpívá, tak to asi neslyšíte, protože má daleko mikrofon. V zásadě to moc slyšet nepotřebujete, protože kněz nerecituje eucharistickou modlitbu vám, ale před vámi Otci, mluví k Bohu Otci a ten to slyší i bez mikrofonu. Ale dnes tuto část zazpívám, abyste jí rozuměli, abyste pochopili,

Vždycky jsem házel tetrapak do plastu, dokud v Náchodě na faře u dveří nezazvonila jedna paní s žádostí o křest. Tato katechumenka totiž pracuje ve třídírně odpadu a každou krabici od mléka, kterou jsem za ty tři roky vyhodil do žlutého kontejneru, ona, nebo její kolegyně, vzala z pásu a vyhodila do směsi. Tak abych jí ušetřil práci, házím to tam rovnou… O tom však toto kázání není. Důležitější je,

Dnes otevřeme kázání už ne vtipem, ale knižním tipem. Pokud nemáte doma žádné Drobky, sežeňte si Drobky od Štěpána Smolena. Je to sbírka příhod a krátkých dialogů, které celkem výstižně odkrývají pravdu o lidské povaze. Je to sepsané na způsob výroků pouštních otců, prvních mnichů ze 3. století, proto se tam setkáte s výrazy presbyteros, abba, učedník apodob. Takový presbyteros není nic jiného než kněz. Tyto výroky se pohybují na

Potkají se dva Židé. „Kohn, odkud mají ty fantastické hodinky?“ „Můj otec mi je těsně před smrtí prodal.“ Naše poslední hodinka je obvykle výsledkem celého našeho života. Sumou všech našich životních i každodenních rozhodnutí. Jak žijeme, tak umíráme. Jako by už pak ani nešlo uhnout z cesty, po níž jsme celou dobu šli. Anebo to jde? Podle Ježíše, Syna Božího, se najdou i dělníci poslední hodiny, kteří po celoživotní kariéře

„Všechno zlé je k něčemu dobré,“ říkáme třeba někdy, když nám kamarád vypráví, jak ho někdo naštval. Ale když se to stane nám, tak nás obvykle takové moudro nenapadne, že? Proto je dobré zajít ke zpovědi, aby nám to pan farář připomněl. A pak někdo rozčílí pana faráře a on si jako na potvoru také nedokáže vzpomenout, jak to bylo, tak i on musí ke zpovědi, aby mu to další

Dá se vymyslet mnoho důvodů, proč nechodit do kostela. Jeden z nich, který jsem občas slyším, je: zjistil jsem, že církev je plná podvodníků a pokrytců. Zklamali mě farníci, zklamali mě kněží, zklamal mě biskup. Vůbec ti lidé nebyli tak dobří, jak jsem si zprvu myslel. Ale copak my můžeme od církve očekávat, že v ní budou jen dobří čí „lepší“ lidé? Vůbec ne. Třeba Ježíš očekává, že v církvi

Nemohu říci si, že by se to tady stávalo, ale občas jsem slyšel, že se někde stává, že se dětem nechce do školy. Nebo dokonce, ale to už opravdu vzácně, že se jim nechce chodit do kostela. Co může být pro rodiče víc frustrující, než když se snaží svým dětem předat to nejlepší, a děti to nechápou, vzpouzejí se, sabotují a dělají naschvály..? Někdy to člověka až přivádí k pláči, když