Gn 12,1-4a Hospodin řekl Abrámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“ Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.
Mt 17,1-9 Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“
Milí přátelé!
Abraham žil asi 1700 let před Kristem – on byl Bohem vyzván, aby byl zakladatelem malého, ale naprosto klíčového národa Izraele…, skrze něj měla jednou – za 1700 let – přijít pro všechny spása – za půldruhého tisíciletí se naplní předpověď – v tobě budou požehnána všechna pokolení země….
My žijeme v době, která chce vše – hned bez velkého čekání… ale Bible nás učí čekat – to není pasivita. Je to vrcholná činnost která tuší a doufá i věří, že vše ve spojení s Pánem, má přesah přes náš život, přes náš čas až do věčnosti … K něčemu takovému velkolepému nás volá Pán… přitom co Abraham dokázal velkého? Dokázal přesvědčit svou rodinu – své blízké, ženu, synovce s rodinou i služebnictvo, aby opustili jistotu měst Ur a vydali se do neznáma za Božím voláním…. Putovali křížem krážem, občas se zatoulali do Egypta, pak se rozdělili – Lotovi nechal vybrat si na pohled lepší území a jemu nakonec patří je pozemek v dnešním Hebronu pro hrob jeho ženy a jeho vlastní… Ano, zanechal za sebou dva syny – symbolické zakladatele velkých monoteistických náboženství – judaismu, islámu i křesťanství…..
Ovšem velikost Abraháma je v jeho víře navzdory všemu a důvěře… že Bůh jednou vše promění v dobro, dá všemu význam a smysl…
My se dnes se zaměříme na druhé evangelium – které má na svědomí evangelista Marek.¨
Také je to evangelium člověka, který také netušil, co s ním Bůh v své Prozřetelnosti zamýšlí…. Byl to mladík který podle tradice byl v Getsemanech, když zatýkali Ježíše a on utekl s tím, že jim nechal šat a utekl nahý. V domě jeho ovdovělé matky Petr po svém prvním zatčení našel útočiště. Zde také mělo být večeřadlo a i místo seslání Ducha svatého o Letnicích….Takže Jan (hebr.) – Marek – toho prožil z hlediska zrodu křesťanství dost a dost. Byl také bratrancem Barnabáše, kolegy sv. Pavla. Také je doprovázel na jedné cestě, ovšem pokřtěn byl od Petra a od něho měl základy svého evangelia. Podle tradice byl zakladatelem křesťanství v Egyptě – zde jeho ostatky i katedrály – ať v Alexandrii nebo Káhiře, později i Benátkách….
Evangelium je nejkratší a nestarší… Má 16 kapitol, napsáno bylo asi r.65, snad v Římě. – Šlo o povzbuzení křesťanů během pronásledování a taky chtěl oslovit pohany – proto je zde spousta akce a zázraků (19)- o to méně podobenství a učení…. Vysvětluje, že Ježíš je skutečně Syn Boží – i když často zapovídá posluchačům, aby se o něm mluvilo, chce aby lidi v něj uvěřili ne jen skrze zázraky, ale spíše skrze vnitřní hledání. Je zde méně teorie, více praxe – základní seznámení s Ježíšem a jeho evangeliem…. Z něho vycházeli pak Lukáš a Matouš.
Jelikož začíná Janovým kázáním na poušti – jeho symbolem je lev – jako pán pouště….
Čím je jedinečný? Je rychlý, akční… 40x zde najdeme slovo ihned, má to rychlý spád….,
Nemá nic o dětství Ježíše…. Jde rovnou k jeho dospělosti a křtu u Jana. Popisuje Ježíše v jeho lidství, emocích….. hněv, únavu, úžas či soucit – víc než ostatní.
Unikátní je podobenství o rostoucím semeni (Mk 4,26–29): Jediné podobenství, které se vyskytuje výhradně u Marka. Popisuje proces, kdy semeno samo od sebe roste a dozrává, aniž by hospodář věděl jak. Pak také výrok o sobotě (Mk 2,27): Pouze Marek uvádí Ježíšovo slavné prohlášení, že „sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu“.
A jeho specifické zázraky uzdravení:
Marek zaznamenává dva zázraky, které vyžadovaly postupný proces nebo fyzické prostředky, jež ostatní evangelisté vynechávají: Uzdravení hluchoněmého v Dekapoli (Mk 7,31–37): Ježíš vkládá prsty do uší a dotýká se jazyka slinou za použití aramejského slova „Effatha“ (Otevři se). Postupné uzdravení slepce v Betsaidě (Mk 8,22–26): Jediný případ, kdy k uzdravení dochází ve dvou fázích – muž nejprve vidí lidi jako kráčející stromy a teprve poté zřetelně. To je paradoxní, když jindy dost spěchá…😊
Jak už jsem řekl – Marek, ani Abrahám netušili, jako jsou Boží plány… ale stali se jeho součástí a ovlivnili tak dějiny světa… nemusíme vědět, co má Bůh v plánu, stačí vědět, že jeho plán je dobrý a my do něj patříme….