Jan 21,1-19 - Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, (a to) u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili. Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a (vedle) chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, (bylo jich) stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě více než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky.“ Podruhé se ho zeptal: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce! Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“
Milí přátelé
apoštolové se na radu Maří Magdaleny vracejí domů do Galileje – do klidu, mimo hlavní město, mimo je zmatek všech těch událostí – do ticha, pokoje a jako normální muži do práce – do činnosti, které rozumí, kde nemusí přemýšlet o jejím smyslu, a taky je třeba myslet na praktické věci – obživu pro jejich rodiny. Jdu lovit ryby- řekne Petr a my půjdeme s tebou – odpoví další… jak jasné a stručné vyjádření Petrovy pozice jako vůdce mezi ostatními – navzdory tomu, co se stalo s nimi i s Petrem – nebo právě proto?
Obyčejná práce – tam nakonec Ježíš vstupuje – jako kdysi před víc jak 30 lety vstoupil anděl k Marii – do jejího všedního života, jako kdysi dávno přišel anděl ke Gedeonovi, když se staral o úrodu na poli…
Ježíš sehnal rybu a zařídil rybolov – jak zahanbující pro zkušené, ale opět neúspěšné rybáře, ale i jak povzbuzující… Snídaně v trávě s Mistrem – jako by se vrátily staré dobré časy… Je tu teď jen pro ně.
Mimochodem takový aktuální neúspěch v rybolovu – dnes? Třeba: celý den něco mastím do počítače a pak to omylem smažu…. Nebo: tolik jsem si připravoval hodinu a děti zlobí a je to k ničemu… Tolik jsem se snažil na poli a přišlo sucho nebo mráz a nic z toho. Tolik jsem trénoval a pak přišla prohra…atd,atd…. Do toho přichází Ježíš… On to umí nejen s chytáním ryb, ale i s našimi nezdary. Pokud je nepromění v úspěch, pak jim dá smysl…
Ještě zůstaňme chvíli na lodi … taky vás někdy napadlo – proč se pro všechno na světě Petr obléká, když před tím byl polonahý na lodi a teď oblečený skáče do vody? Jak říká jeden komentář Dalimila Staňka – jakoby to připomínalo situaci v ráji po hříchu. Tehdy Adam i Eva jsou nazí, stydí se jeden před druhým a schovají se před Bohem…. Bůh jim dá suknici z kůže…. A teď je to podobné, Petr i apoštolové zhřešili svou nevěrností a strachem a Petr sám se obléká, jakoby tím zakrýval svůj hřích – jako by tím přiznal, jsem hříšník, který se musí zahalovat jako první lidé v ráji…. A s touto upřímností předstoupit před Pána. Už před ním neutíká, neposílá ho pryč jako při prvním zázračném rybolovu, kdy se tak styděl za svou hříšnost a neschovává se jako Adam a Eva…. Letí za ním. Voda nevoda…
Petr jde za ním a pak i ostatní. Věděli, že je to Pán, měli touhu se zeptat, ale neodvážili se…. Byl to on, ale byl jiný, jako z jiného světa…. Umím si to trochu představit. Když maminka zemřela, měl jsem jako dítě pár dnů poté sen, kde přišla za mnou – a taky jsem se neodvážil ani ji oslovit…. Byla to směs úcty, respektu, tajemství…
A nakonec je tu rozhovor po snídani – když se všichni uklidní a ujistí a jsou nasyceni… hladový a neúspěšný chlap = nerudný chlap….:-)
Přicházejí tři otázky: miluješ mne, Petře, více? Miluješ mne? Máš mne rád? Petr pravdivě odpovídá pořád stejně: mám tě rád – jako máme rádi kofolu nebo Spartu…. Petr odpovídá pokorně a pravdivě…. A vůbec nereaguje na „provokaci“ v podobě…“víc než ti druzí“… Ani ho nenapadne se srovnávat…
Tomu všemu se přizpůsobí i Ježíš… slevuje až se dostane na Petrovu úroveň – máš mne rád?… A pak ho pověří pastýřskou službou, tou ho pověřuje třikrát, pořád, stejně…. Zde nesleví…. Důvěra v Petra je plná, i když je to sice obrácený, ale pořád křehký člověk…. Skála….
A jeho budoucnost, tak je nejistá, už ji nebude mít pod kontrolou, ale bude to stát za to a tím Boha oslaví…. To vše je i o nás, o mně….