Lk 24,46-53 - Ježíš řekl svým učedníkům: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle - já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi. Oni se mu poklonili a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli stále v chrámě a velebili Boha.
Milí přátelé,
Nanebevstoupení Páně je vlastně dovršení Ježíšových Velikonoc, on od své smrti a zmrtvýchvstání už nepatří do tohoto světa – občas se ukáže učedníkům, aby je povzbudil ve víře, a do tohoto světa jakoby nepatří a to se potvrdí po 40 dnech, kdy vstupuje do Otcovy slávy….
Mám v paměti situaci, kdy jsem před třiceti lety kaplanoval v Čáslavi a tam nahoře v učebně jsem na tabuli tak trochu zkoprnělým lidem, kteří chtěli křest dítěte, začal vysvětlovat úlohu Ježíše Krista v tomto světe, kdy zde žil, ale jinak – bez hříchu, jak za nás trpěl a zemřel a nakonec po svém vzkříšení odešel do nebe k Otci. Teď jsem to všechno maloval na tabuli a zdůrazňoval, jak v Ježíši naše lidství vstupuje do nitra Boží Trojice, jaké je to i naše oslavení… oni na mne chudáci tak rozpačitě koukali a asi nevěděli, co si z toho vzít…
Ano je to něco neuvěřitelného, nanebevstoupení je velké tajemství – oslavení Boha, které začíná Jidášovou zradou (právě když Jidáš odešel z Večeřadla, Ježíš říká – nyní je Syn člověka oslaven a Bůh je oslaven s ním), pokračuje utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním a vrcholí zde pro člověka Ježíše odchodem k Otci. On je jedním z nás a my v něm máme přístup do nitra Božího života, Boží Trojice – je to radostné tajemství, které nás přesahuje….
A co nám k té scéně nanebevstoupení Páně říká Spisovatel Enzo Bianchi: Také nám tady a teď je vyhrazena a adresována otázka, kterou kladou andělé: „Proč tak stojíte a hledíte k nebi?“ (Sk 1,11). Musíme dávat bedlivý pozor, to není výzva k tomu, abychom hleděli pouze na pozemské věci, nýbrž napomenutí, abychom nehledali pouze tělesnou přítomnost Ježíše Krista, jak ji zakoušeli učedníci v dějinách. Ne, Ježíše nemáme hledat poblíž prázdného hrobu ani tak, že budeme upírat oči do výšin, aby se nám dostalo nějakého zjevení. Ježíše je od nynějška třeba hledat v křesťanské komunitě, v eucharistii, v ženách a mužích, kteří jako ti ve společnosti poslední od nás čekají bratrskou službu, v níž se Ježíš chtěl zpřítomnit (srov. Mt 25,31–46). A právě v tomto smyslu můžeme prožívat naše křesťanské poslání, totiž v síle Ducha Svatého přinášet požehnání, a to počínaje Jeruzalémem až do všech končin země nést zvěst o obrácení a odpuštění hříchů.
Nic tím tedy neskončilo – učedníci by mohli být smutní – už Pána neuvidíme, ale on s nimi zůstal, ale jinak… a pak je tu radostné očekávání, že přijde slíbená pomoc z nebe… Začíná totiž příprava na Letnice, na viditelný zrod církve….A pak už je to na nich, aby hlásali Kristovo evangelium po celém světě a za jejich života se toto neuvěřitelné dílo podařilo…. I když bylo pronásledované….
My to vidíme z historického nadhledu – že za třista let se stala víra v Krista svobodnou, ale co mohli apoštolové vědět uprostřed pronásledování, když umírali jeden po druhém jako mučedníci? A přece to nevzdají….
A ještě to nebeské a pozemské – v Ježíši je spojeno nebe se zemí. On jako Boží Syn prolomil přehradu mezi Stvořitelem a stvořením, mezi věčností a časem, mezi nebem a zemí a nyní sice odchází k Otci, ale zároveň je zde s námi… je to krásné a povzbuzující….
A my jsem jeho svědky, kteří v naší církvi si všímáme všedních věcí tohoto světa a snažíme se je vykonávat – dobře a poctivě a zároveň nejsme jen charitativní organizace – to by stačila nějaká další neziskovka a že jich je…. My máme v tomto světě svědčit o novém životě v Bohu v Božím království, kam nám ježíš odešel připravit místo…. Teprve v tom je smysl naší existence…. a dát lidem okamžitou pomoc? Fajn…. Ale dát všemu hlubší a trvalý smysl….. to je o co tu běží především….