Lk 2,1-14 - V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích." A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení."
Milí přátelé,
zkusme si představit, že staří Židé si vůči Bohu netroufali ani zašeptat jeho jméno, takovou k němu měli úctu – až posvátnou bázeň… A teď se pokusme vcítit do situace, kdy tento Bůh je v Ježíši Kristu náhle mezi námi. Emanuel (Bůh s námi) přišel… a je mnohem víc, než kdokoli mohl očekávat. Je tu, aby nás zachránil… aby nás otřásl naší rádoby-jistotami…, aby odčinil každý hřích, který kdy byl nebo bude… láska Boží se stala tělem v osobě Ježíše Krista. A skrze něj jsme smířeni s Bohem. Máme tady vhled do Božího plánu s tímto světem, kterým je jedinečný, neopakovatelný, který dává všem naději…..
A pak ještě jedna věc. Bůh přichází mezi nás bez opory mocnými a bohatými lidmi a nepřichází hned jako zralý dospělý člověk, ale jako každý z nás – se narodí jako malé a bezmocné dítě, které musí být roky opečovávané, ochraňované, které se učí být člověkem, které se učí chodit, mluvit, poznávat svět… A k tomu všemu jeho narození je téměř katastrofa, když pro jeho rodinu nebylo místo, a tak se nakonec narodí ve chlévě… Okolnosti jeho narození jsou jeho prvním kázáním. Ještě předtím, než mohlo narozené dítě mluvit. Jeho mise v tomto světě se neopírá o moc a sílu, ale o pokoru a o lásku…
Při jedné rozhlasové anketě se moderátor ptal posluchačů, jak vnímají rozhlasové zprávy. Jedna odpověď zněla: slyšíme pořád samé špatné zprávy a to v nás vyvolává strach – potřebujeme také zprávy dobré… jako by na to přímo odpovídalo dnešní evangelium „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán.“ Ostatně celé evangelium je jednou dobrou zprávou o lásce Boha k člověku. Je zprávou o naději, že všichni máme šanci na dobrý cíl našeho života, že náš život má smysl, který přesahuje i hranice smrti, že je tu někdo, kdo jen nemluví, ale i žije náš život a dává nám v pokoře příklad, že je tu někdo, kdo je schopen nejen slibovat, ale také sliby plnit a je ochoten je stvrdit vlastní smrtí….. to je nejen dobrá, ale skvělá zpráva, která překonává všechny špatné….. to je poselství Vánoc….
Každý z nás za poslední rok mohl zažít nějakou temnotu. Každý z nás touží po tom, aby mu byla sdělena dobrá zpráva… do našich starostí v práci, s dětmi, rodiči, partnery, se zdravím….. potřebujeme oporu, pevnou podlahu pod nohama…
krásně k tomu dodává jeden komentátor:
Proto sem dnes večer přicházím, abych si připomněl, že tento příběh je skutečný a pravdivý. Proto si myslím, že sem přicházíš a chceš to samé. A víte co? Přišli jsme na správné místo. Nikdy odtud neodcházím zklamaný. Zklamáni odtud neodejdete. Kristovy jesličky nikdy nezklamou.
Každý rok opouštím tuto noc a toto místo, když jsem viděl „dítě zavinuté do pruhů látky a ležící v jesličkách“ a znovu, jakoby poprvé, vím, že tento příběh je pravdivý. Vždy odsud odcházím s vědomím reality jeho pravdy pro můj život. Dnes večer odsud odejdeme s vědomím, že jesličky temnoty jsou naplněny Světlem života…
Je pozoruhodné, že tyto dny nejen nabízení uklidnění, naději a zároveň nás i na pár chvil proměňují k vzájemnosti, ochotě si pomáhat, být vstřícní a laskaví…. Kéž bychom dokázali nějak zakonzervovat nebo uchovat v srdci tuto atmosféru a obnovovali ji ji ve chvílích strachu a temnoty… Bůh je tu s námi a bude s námi vždy…. Jen to vědět, jen to žít….