Milí přátelé,

žijeme v poněkud jiné době, než prorok Izajáš ve starověku. Dnes místo posla nebo pošťáka  s balíčkem či dopisem – čekáme na služby PPL nebo na sms od Zásilkovny či Balíkovny, další dostane zprávu do datové schránky, ale podstata je stejná – čekáme na vytouženou zásilku nebo na dobrou zprávu. A tak i pro nás zní útěchyplně Izajášův text:

Jak je krásné (vidět) na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“

Věřili byste, že tento text z Izajáše je 2500 let starý vánoční pozdrav od Boha? Bůh původně poslal tento pozdrav těm židům, kteří byli v šestém století př. n. l. vyhnáni do Babylonu. Pán také nechal proroka poslat tento pozdrav té roztřesené hrstce lidí, kteří zůstali v Jeruzalémě, kdysi hrdém hlavním městě židovského národa.

Dokážeme si představit jejich myšlení? Ať už byli odvlečeni do Babylóna nebo zůstali v troskách Jeruzaléma – muselo se zdát, že celý jejich svět se vymkl kontrole. Jejich prastará vlast Izrael, kdysi zaslíbená jejich praotci Abrahamovi a jeho rodině, byla zničena. Jejich bohoslužebný život byl v troskách. Oběti, které přinášeli a které předznamenaly dílo zaslíbeného Spasitele, již nebyly přinášeny na obrovském bronzovém oltáři před chrámem. Ve skutečnosti byl chrám, který postavil velký král Šalomoun, zničen a zapálen babylonskými armádami. Když se tito lidé modlili k Bohu, v jejich srdcích musela být bolest. Neměli vůbec nic.

Ale – Bůh je věrný. Poslal těmto beznadějným lidem pozdrav naděje – znovu ocituji: „Jak krásné jsou na horách nohy těch, kdo přinášejí dobrou zprávu, kteří hlásají pokoj, kteří přinášejí dobrou zvěst, kteří hlásají spásu, kteří říkají Sionu: ‚Váš Bůh kraluje! ‚ Bůh přišel ke svému unavenému a osamělému lidu s poselstvím dobré zprávy: ‚Váš Bůh kraluje!‘ Bůh to byl, kdo nakonec skrze krále Kýra umožnil těm, kteří byli vyhnaní v Babylonu, vrátit se domů. Ti vyhnanci neměli nic a teď mají novou naději.

S tímto vánočním pozdravem se můžeme ztotožnit i my, protože ve skutečnosti jsme lidé, kteří nemají nic. Když stojíme před Bohem, vidíme, že naše hříchy jsou důvodem k duchovnímu vyhnanství. Začalo to Adamem a Evou a pokračuje to i námi. Nezasloužíme si být Božími přáteli, dětmi a dokonce dědici. Nezasluhujeme si toto společenství, všechny Boží milosti – vše je Boží dar, kterému se svou snahou otevíráme….I my jsme lidé, kteří sami ze sebe nemají nic.

Jsme lidi, kteří potřebují od Boha všechno a milosrdný Bůh nám dává vše, co potřebujeme.  Bůh nás vysvobodil. To je perfektní dárek. Hebrejské slovo pro „vysvobození“ v tomto textu je ve skutečnosti kořenem jména „Ježíš“. Jméno „Ježíš“ znamená „Bůh Zachraňuje“ nebo „vysvobozuje“.

Vánoce jsou o potřebných lidech a o tom, jak Bůh naplnil všechny naše potřeby. Dal nám ten nejlepší dárek ze všech, naše vysvobození.  V dnešním první čtení slyšíme i tato slova: Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!  Lidově řečeno, přišel a vyhrnul si rukávy a dal se do práce – žil jako malé dítě, jako dospívající tesařský učeň i jako dospělý kazatel a učitel a nakonec mučedník za nás za všechny – aby nakonec porazil smrt a všem nám daroval život…..

Izajáš se snaží přinést exulantům naději a sílu do jejich očekávání…. Myslím, že doba, ve které žijeme nám taky připomíná, že svět – jakkoliv krásný – je také místem s mnoha zkouškami a nebezpečími a my se v nich leckdy ztrácíme…. Můžeme mít poněkud pocit, že se svět vymkl kontrole… a tak Vánoce s přítomným Božím Synem jsou pevnou půdou pod nohama… To není jen chvilková romantika u rodinného stolu…To je naše jistota pro celý náš život… V přítomném Bohu máme všechno… a napořád….