Jak 4, 13-15 - A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ –vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“ Milí přátelé, je Silvestr, tak si ani letos neodpustím aspoň jeden vtip: ….Hádají se kluci, kdo z nich má lepšího strejdu. První se chlubí a říká: „Můj strýc je biskup, a když někam přijde, všichni mu říkají excelence.“ „To nic není,“ namítá druhý, „můj strýc je kardinál, a když někam přijde, všichni ho oslovují vaše eminence.“ „Hoši, to nic není,“ dodává třetí, „můj strýc je obyčejný kněz, a když vystoupí na kazatelnu a začne kázat, tak lidé říkají – Pane Bože!“…. Tak vidíte, že i obyčejný farář může přispět k tomu, že lidí vzývají Pána Boha….
Kdybychom měli hodnotit končící občanský rok, tak jak bychom ho hodnotili? Kdybychom měli možnost bodovat od nuly po desítku, věřím, že hodnocení bude velmi rozdílné. Někdo prožil ztrátu blízkého, nemoc nebo neúspěch v práci a tak by možná dal dva nebo jeden bod. Naopak jiný zvládl maturitu a dostal se na vysokou školu, zamiloval se nebo se uzdravil, tak to bude minimálně bodů devět.
A jak bychom ho hodnotili ve vztahu k okolnímu světu? Asi nic moc… ohledně politiky, taky asi nic zvláštního. A co za sebe, jak jsem obstál před svým svědomím a a před Bohem? A pak nezapomeňme, že nám končí i jubilejní rok – nás poutníků milosrdenství… ovlivnil nás nějak?
V každém případě stojí za to přemýšlet o čase, který nám byl zde dán. Do jaké míry se nám podařilo z pojmu „chronos“ převést na pojem „kairos“? Chronos nám od starověkých Řeků symbolizuje plynutí času a kairos je čas, kdy Bůh vstupuje do našeho života, kdy se děje něco důležitého, je to příležitost, kterou je třeba ji chytit za pačesy….
Tedy pokud si uvědomujeme, že čas je hřivna, dar, poklad – jehož velikost nikdo neznáme, je třeba jeho volné ubíhání a unikání mezi prsty proměnit v čas bytí s Bohem a konání jeho vůle… pak mu dávám smysl a smysl má i můj život…. Jaká škoda, když prožiji den, kdy jsem neudělal nic užitečného nic dobrého… pozor, i nemocný na lůžku může udělat skvělé věci v oběti modlitbě, slově, úsměvu, telefonátu, trpělivosti…
Ostatně hezky je to vyjádřeno v podobenství o (ne)plodném fíkovníku, který pán rozkázal vykopat a spálit, když nepřináší plody a zabírá místo, ale přece jen ještě dostal jeden rok šanci… jak plodný je můj život – dávám lásku, pokoj, povzbuzení?
A jaké mám plány do budoucna? Zhubnout? Začít cvičit? Šetřit? Více pracovat nebo spíše víc se věnovat manželovi, manželce, dětem, rodičům? Zpomalím? A co modlitba? Svatost smíření?..
A ještě jeden rozměr času… Konec roku nám ukazuje, že se nám blíží konec a že jednou budeme před Pánem stát a vydávat svůj počet nejen z uplynulého roku, ale celého života…. A co nás čeká potom? Věřme, že na konci přijde Boží spravedlnost a milosrdenství a naplnění…..
(Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže. Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí.
Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí.
„Poslyšte!“ zavolá za ním svatý Petr. „Vy si ze mě děláte šprťouchlata nebo co?“
„˝Ne,“ ozve se v dálce, „oni se mě snaží vzkřísit.“ )
A na závěr této úvahy – ještě pár otázek:
Co bylo vrcholem? Jak se Bůh zjevil? Pamatujte na Jeho věrnost a chvalte Ho.
Jaká byla největší výzva? Jak vám Bůh pomohl v těžké situaci? Poděkujte Mu za Jeho přítomnost. Co ses naučil/a? Co tě přiblížilo k Bohu? Raduj se z Jeho milující laskavosti.