Mt 28,8-15 - (Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí běžely oznámit jeho (vzkříšení) učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ Když (ženy) odešly, přišli někteří ze stráže do města a oznámili velekněžím všechno, co se stalo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz s pokynem: „Říkejte: 'V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.' A doslechne-li se to vladař, my ho uchlácholíme a postaráme se, aby se vám nic nestalo.“ Oni vzali peníze a udělali, jak byli navedeni. A tento výklad je rozšířen mezi židy až dodneška.
Milí přátelé, myslím, že to všichni známe:
Strach a radost…. Ženy, které se dověděly, že Ježíš žije, prožívají bázeň před tajemstvím, kterého se dotkly a zároveň mají radost, že u Ježíše nic nekončí, ale pokračuje novým způsobem…
Smíšené pocity – na něco se těšíme a zároveň máme z toho strach….,
Moje teta Marinka milovala výlety do hor, údolí řek, k rybníkům, zvl. do skal Adršpachu…. Přitom byla na vozíčku, a tak mohla se dívat jen z auta nebo vozíku… Zároveň se bála a zároveň se z toho radovala….Známe to… jít do něčeho se strachem ale, pochlapit se a pak prožít radost ze zážitku, adrenalinu dobrodružství – sebe jsem překonal a něco zažil…. Nejde o samoúčelní riskování, ale o nasazení se za dobrou věc….
V evangelním příběhu se ženy poklonily Ježíšovi – je to on a není to on…. ?! Ano, už je jasné, je to on a je to Boží Syn, jeto „Pán můj a Bůh můj“…. – jak prohlásil později apoštol Tomáš.
Je to velký zázrak, Ježíš je Bůh – stal se zázrak – on zemřel a žije, zázrak, o tu nebyl a opět se zjevil. Zavřené dveře pro něj nejsou žádnou překážkou… Zázrak – on jedl a mluvil s učedníky, mohli se ho dotknout… Zázrak, on jim zmizel z očí při nanebevstoupení, zázrak – on seslal Božího Duch , zázrak – na kázání jednoho rybáře pak uvěřilo 3000 lidí… Mám v těch divech pokračovat? Myslím, že nemusím…
Kolem Krista je hodně zázraků… pro Židy to bylo pohoršující, pro pohany bláznovství a pro nás – rozumáře skeptiky, něco nemožného… Opravdu?
Všimněme si, jak tehdy Ježíšovi odpůrci dělají vše, aby nikdo tomu zázraku neuvěřil, Zdá se, že ani oni nepochybují, že je vše podvod…. Přece učedníci ho ukradli /i když k tomu neměli žádný důkaz /, i dnes existují teorie o tom, že nebyl mrtvý, ale jen zdánlivě – /ukřižování a bičování ani probodnutý bok nestačil/….a že si kámen, kterým nikdo sám nepohne – po všech těch zraněních- sám odvalil a utekl… a ještě stihl složit pohřební roušky…
Čemu je člověk ochotný uvěřit, aby nemusel věřit něčemu neuvěřitelnému….
Farář Jan Kohout k tomu dodává: dnes v době uctívání lidského rozumu, se držíme
principu zvaného „Ockhamova břitva“. Je to princip logické úspornosti, od 19. století nazývaný podle anglického logika, františkána Williama z Ockhamu (1287–1347). Ve skutečnosti je daleko tento princip daleko starší. Možná bychom řekli, že je to princip „zdravého selského rozumu“. Tento princip by se dal interpretovat např. takto: „ Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované. Respektive: pokud nějaká část teorie není pro dosažení výsledků nezbytná, do /vědecké nebo rozumné/ teorie nepatří.“
A pokud je zázrak překonáním zákona, jak psal filosof David Hume, pak jediný Zákonodárce může své zákony přejít… a on k tomu má důvod…. Lásku… lásku k nám a k tobě a ke mně…. Tady nejde o nějaké Boží předvádění se, ale o naši spásu….
Velikonoce nabízejí opravdu radostnou zvěst o naší záchraně …. Krásně to shrnul text na 1 billboardu, jehož autorem je P.Martin Hobza OSB v Kobylisích, který vyhrál v 7. ročníku soutěže o nejlepší reklamní text Zlaté pero 2018:
„ Konečná stanice se mění na přestupní. Změna platí od Velikonoc. A je trvalá.*
Ježíš Nazaretský
* Bližší informace dostanete v kterémkoli kostele. “
Amen.