1 Sol 3,12 – 4,2 - Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem (lidem), jako ji i my (máme) k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.
Začněme tou blízkostí – advent připomíná celou dobu Starého zákona, kdy lidé čekali na spásu, ale my jsme už v době novozákonní a připomínáme si to, co už přišlo, tedy toho, kdo před dvěma tisící lety přišel…. A je nám stále nablízku. Je tady, i když odešel od apoštolů k Otci, je zároveň u nás a čeká na nás ve svátostech i v modlitbě i denních událostech i našich bližních. Advent nám zároveň připomíná jeho druhý příchod na konci času, když už jeho blízkost nebude jen skrytá, duchovní, ale zřejmá všem.
Myslím, že toto je moc důležité si spojovat i s tím, když myslíme na naše zesnulé… Také jsou nám duchovně nablízku – víc, než si uvědomujeme, než cítíme… Jsou tu s námi…Je to blízkost mezi nebem a zemí.
V Adventu si uvědomujeme, že Bůh nám jde v našem životě vstříc, chce být s námi – nádherně to předpovídá prorok Zachariáš z 6. století před Kristem: 2,kap. „Plesej a raduj se, sijónská dcero, neboť už přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, je výrok Hospodinův. V onen den se mnoho pronárodů přidruží k Hospodinu. Stanou se mým lidem a já budu bydlet uprostřed tebe. ‚I poznáš, že mě k tobě poslal Hospodin zástupů.‘Pak se Hospodin ujme Judy jako svého dědičného podílu ve svaté zemi a znovu vyvolí Jeruzalém. Ztiš se před Hospodinem, veškeré tvorstvo, neboť se vypravil ze svého svatého příbytku.“
Pak je tu výzva k bdělosti – v bdění nejde o to nespat, ale o to, že se nenechám uspat vším kolem nás, že si stále uvědomují, že Pán je tu a že je možnost a potřeba se na něho zaměřit a že tu nejsem navždy. Je dobré postavit dům, chodit do práce, mít rodinu a domov – je to nutné a nádherné…. Ale vše je v tomto čase a na určitý čas – pro naši generaci a pak přijdou další a zase budou mít své starosti atd…. Ovšem když jsme bdělí, víme, že nad tento čas je tu Bůh a k němu vše směřuje a on tomu všemu dává smysl….
Jinak bez bdělosti budeme věřící „na baterky“, kteří říkají, že věří, ale žijí, jakoby Bůh nebyl, k čemu taková víra? Bdělost je prevence proti průměrnosti ve víře. A pak – nezapomeňme být bdělí nejen ke Kristu, ale i k lidem, on se rád „přestrojuje za lidi“, které potkáváme, zvl. za ty, kteří jsou nám nepříjemní, aby nás vedl k lásce ke všem bližním, abychom v nich vnímali jeho….
A co modlitba? – Není snad lepší čas na restart společné modlitby manželů, přátel nebo celé rodiny i s dětmi v adventu u rozsvíceného věnce . Jak přibývají svíce, přibližují se Vánoce a kulatý věnec zároveň sbližuje nás navzájem. V okolní tmě a pokud možno tichu – světlo svíce přitahuje…. Nemáme čas, není čas…. Mnohdy si takto postěžujeme i ve vztahu k denní modlitbě. Na co mám tedy čas? Všichni máme čas stejný – 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu… Vím, že kdo se stará o nemocné rodiče a třeba malé děti nebo vnoučata, kdo má daleko do práce a pak spoustu povinností doma – opravdu má málo času… , ale nenajít 5 minut denně? To by snad mohlo jít….. Modlitba nám připomíná a tvoří blízkost k Bohu, povzbuzuje naši bdělost, upevňuje přátelství s Bohem i mezi námi navzájem…. A o to jde…. Je něco z hlediska věčnosti něco důležitější? A modlitba – bdělá, radostná, očekávající…? Někdy to nejde…, hlavně, když je pravdivá i se slovy -Bože dnes to nebude stát za moc, ale jsem tu aspoň chviličku tady pro tebe…. Jde o pravdivost a věrnost….