Lk 4,1-13 - Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha Svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: `Nejen z chleba žije člověk.'„ Pak ho (ďábel) vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“ Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: `Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!'„ Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: `Svým andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.'„ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: `Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!'„ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.
Milí přátelé,
Ježíš je plný Ducha svatého – díky jemu je v poušti, ústraní a chystá se na svou misi a když vyhladoví, ďábel se pokusí zaútočit… Jeho nelákají polovičatí hříšníci, jeho láká dobré sousto v podobě člověka po zpovědi, člověka čistého, svatého…. Tím spíš, když Boží Syn se stal člověkem….to by byl „zářez“…. Ježíš je pokoušen, jako jistě i Maria – jsme denně pokoušeni i my… něco dělat něco nedělat… Ovšem máme i dobrá vnuknutí od Pána a v nás mnohdy zuří boj…čemu dám přednost? Ježíš obstál a ukázal že ať jde o chtivost, slávu nebo moc, dá se jim odolat…. A my k takovému boji potřebujeme ctnost statečnosti….
A jsme u tématu, jak jsem se potřeboval dostat:-) – je to ctnost, která zajišťuje pevnost a vytrvalost v úsilí o dobro… Moudrost ukázala na dobro a statečnost ho získává v praxi… – dává odvahu i sílu a nenechme se mýlit – odvaha je strach,který se modlí… Každý normální člověk má strach a právě ten může být statečnější, než ten, kdo se dopředu kasá… kdo je pokorný a přizná si slabost a tu spojí s Bohem, tak on může dát sílu… Ostatně sv. Jan nás přesvědčuje, že láska vyhání strach…. Jde hlavně o to, že se nespoléháme pyšně a hloupě na sebe, ale na moc Boží.
Kde jinde dostali sílu mučedníci – i děti, slabí a obyčejní lidé…? Viz příběh, který popisoval jeden židovský spisovatel, jak původně sebevědomý a odvážný člověk kradl v koncentráku druhým chleba a naopak před tím bázlivý člověk, kterého byste podceňovali za normálních okolností, dokázal v sobě najít sílu a umíral na barikádě při varšavském povstání mezi posledními… Vzpomeňme na Nevilla Longbottoma z Harryho Pottera… A vzpomeňme na boj Davida proti Goliášovi… vzpomeňme na Marii, bezbrannou ženu, která stojí statečně pod křížem svého syna, mysleme na Petra, který po svém zapření a následném obrácení, dokázal pro Mistra obětovat život…, máme tu třeba i sv. Maxmiliána Kolbe, který ve víře a z lásky k bližnímu nabídl vlastní život…. Myslíte, že on se nebál? Že mu bylo všechno jedno, že se nebál smrtí? Jistě jako každý….ale v Bohu dokázal přinést oběť nejvyšší…
Tím chci naznačit, že statečný může být odvážný voják v poli, silný chlap, který jde i do velkého nebezpečí…. jako hrdina. Každý národ má svého svatého Václava nebo hrdiny typu Gabčíka, Kubiše nebo Mašínů, ale mohou to být i hrdinové subtilnější, kteří jen zůstanou pevní i za nejhorších okolností – Milada Horáková, Toufar….
To vše předpokládá další dary. Důvěra v Boha – David dokázal jít proti Goliáši se slovy – ty máš hrubou sílu, ale ne mé straně je Hospodin Bůh… to je dobré si uvědomit v duchovním bojí proti ďáblu a jeho pokušení – říká se tomu antirrhesis – boj skrze Boží slovo. Tak bojuje Ježíš s ďáblem, když mu na jeho výzvy cituje Boží slovo. A tak je dobré znát některé texty z Bible zpaměti… jako i umět k Bohu vysílat střelné modlitby…
Statečnost podporuje i skromnost a určitá náročnost na sebe. Zdá se, že jsme v naší civilizaci tak rozmazlení, že den v přírodě by mnohé z nás připravil o život. Je tedy dobré někdy snášet nepohodlí, trochu hlad, zimu, teplo a nefňukat, ale něco vydržet a podobně i psychicky umějme někdy snést příkoří, špatný pohled na nás, kritiku nebo nepřijetí – ono tzv. Wellbeig – pohoda – je dobrá na pracovišti i ve škole, ale učme se zároveň čelit těžkostem a řešit své problémy.
Ke statečnosti může pomoci i myšlenka na Pána a jeho utrpení. On tím prošel svatý, nevinný a dobrovolně k vůli mně, a já bych pro něj taky mohl něco vydržet…
A pak je tu ještě trpělivost – je totiž zlo, proti kterému je třeba bojovat a je zlo, které nezvládáme a je ho třeba snášet… i zde svou statečností nakonec můžu zvítězit… jako třeba starozákonní Job. Trpělivost pomůže v učení, v práci, ve výchově, i v nebezpečí…A nezapomeňme, že někdy potřebujeme trpělivost s druhými lidmi, ale ještě větší sami se sebou a nezapomeňme, že i druzí se učí být trpěliví s námi…. Svatost se tak nepozná v hrdinném skutku, jako spíše v hrdinném snášení drobných problémů během každodenního života…..