Mt 9,36 - 10,8 - Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!" (Potom) si zavolal dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, (syn) Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, (syn) Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."
Milí přátelé,
Pokud rádi čtete dobrodružné romány nebo se díváte na podobné filmy, všimněte si, že hlavními hrdiny nejsou často velké osobnosti, ale naopak lidi z okraje společnosti. Takový Frodo Pytlík ze slavného Pána prstenu, který je vše, jen ne hrdina, člověk žijící v tichém a pokojném zázemí. Nebo Harry Potter, sirotek, u kterého se nepředpokládala nějaká zářná budoucnost. Z pohádek můžu připomenout i ponižovanou Popelku nebo Českého Honzu. Draka obvykle přemohl neznámý outsider…
A v Bibli máme příběh Gedeona, posledního z jeho rodu, Davida – polozapomenutého z Jessevých bratří nebo Marii – mladičkou dívenku ze zapomenutého venkovského městečka v Galileji.
Kdybychom se podívali do dějin církve, tak tam najdeme celý zástup podobných příkladů. Teď mne napadá – letos připomínaný sv. František z Assisi. (600 let od jeho smrti). V jeho mládí by asi nikdo neřekl, že se z něho stane reformátor církve zevnitř. Měl zájem o zábavu s místní mládeží a sny o rytířské budoucnosti. Nakonec se stává posledním z posledních, pozná totiž Boží lásku a důvěru k němu, začne ho vnímat v lidech a přírodě kolem sebe a touží ho ukázat a předat všem…
Takže se vůbec nemusíme divit, že když Ježíš ustanovil dvanáct učedníků, nebyla to bohatá nebo vzdělaná elita… Byli to lidi z praxe jako my – obyčejní pracanti a tátové od rodin, jako i kolaborant nebo naopak aktivní bojovník proti okupantům. Jejich počet byl odkazem na 12 izraelských kmenů…. Rozhodně nešlo o svaté lidi – dohadovali se, kdo je z nich největší, hledali výhodná místa v Božím království, chvástali se jak Ježíše ochrání, ale zanedlouho dokázali od něj utéci…. Oni svatí nebyli, ale postupně se jim stali….
V jejich působení mělo zatím jít jen o Izraelce… Podobně, když my chceme evangelizovat, je třeba začít sebe a u svého rodiny, národa a pak jít dál. Měli jít ke ztraceným ovcím národa – k nemocným, opuštěným, nešťastným… – tam i Ježíš začal. Mezi pohrdaným pastýři a pohany (mudrcové z Východu) a tam taky skončil – mezi zločinci…. Měli jít k těm, se kterými se nepočítá, těm kteří by jinak nebyli evangeliem zasaženi…. Bůh nechce nikoho ztratit… Evangelium je otevřené opravdu každému.
Teprve po Nanebevstoupení a o Letnicích dostali příkaz, aby šli do celého světa a hlásali evangelium – byli k tomu naplněni Duchem svatým…. A to je výzva i pro nás… Nejsme svatí, jsme slabí a hříšní, ale máme se postupně stát svatými s Boží pomocí. Jde o tento časoprostor – tady a teď…
A jak hlásat? Jděte a uzdravujte, pomáhejte, osvobozujte… s respektem ke svobodě lidí… Tedy láskou a milosrdenstvím.
Do jakého světa jsme vysláni? I když nemusíme sledovat denní zprávy, tušíme…, nežijeme ve vzduchoprázdnu. Kolik lidí na světě nenašlo nebo už zase ztratilo cíl svého života, kolik lidí prochází depresemi a ztrátou naděje a perspektivy. Je mnoho lidí, kteří mají strach z budoucnosti, strach o své vztahy, zázemí, o přírodu o mír a pokoj a schopnost se uživit, strach z osamocenosti…
Ježíš stále dívá a vidí lidi „jako ovce bez pastýře“.
A tak v zájmu a v péči a soucitu se přibližuje nebeské království těmto lidem. I kdybychom nemohli vůbec nic dělat, můžeme se obětovat a modlit.
Pane, prosím Tě o odvahu a příležitost být aktivním ve své rodině i společenství a učinit z něj bod růstu křesťanského života – a to tak, že nikdo kolem nás nebude vyloučen z možnosti se ti přiblížit třeba právě skrze nás…..