Jan 6,51-58 - Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
Milí přátelé,
bylo to náročné kázání v dnešním evangeliu, nedlouho před tím Ježíš nasytil pět tisíc… a to bylo něco…! Chtěli to znova a znova … a kdo by nechtěl – mít vyřešenou obživou jednou provždy, zdarma a bez námahy…., ale Ježíš je vede k tomu, aby si uvědomili, že toto vše bylo jen znamení – symbol, že v potu tváře budeš dobývat svůj chléb – platí nejen pro Adama, ale i pro nás všechny jeho potomky….a tak to zůstane… jsme v tomto světě, abychom pracovali, o něco se snažili a využili svých sil a schopností, namáhali se a nečekali, že Bůh bude pracovat za nás a my nic….
Ježíšovi šlo o něco jiného, viděl hladové lidi pomohl jim, neměli jinou možnost, aby se nasytili… Ukázal jim, ale ne to, že zakládá pekařství se zbožím zadarmo, ale že není obyčejným člověkem, kterému rádi naslouchali, ale svou mocí dokazuje, že je Božím Synem, že je Vykupitelem a že je vede ne k pohodlí v tomto světě, ale nabízí posilu na cestě do Božího království…
Ovšem když Ježíš začne mluvit o svém těle a krvi jako pokrmu a nápoji, tak u mnohých narazil – to je divná, tvrdá nepochopitelná a nepřijatelná řeč…. Moc jim to neusnadňoval…ani apoštolům tentokrát v soukromí nevysvětloval o co jde – jindy jim třeba podobenství o rozsévači podrobně vyložil… zde ne… nechá je projít zkouškou – I vy chcete odejít? Můžete… Petr to zachránil slovy – asi spontánními, ve kterých jako by vyjádřil: nerozumíme ti, ale víme, že jsi Boží Syn – už jsme toho s tebou zažili a viděli příliš moc, než abychom tě mohli opustit, ty máš slova věčného života, ty nás vedeš k věčnosti – nikdo jiný… a tak i když eucharistii nechápou, (začnou chápat až na Zelený čtvrtek a hlavně po Velkém pátku o Velikonocích), zůstávají….
Ani my nemusíme Bohu ve všem rozumět a vše chápat – kolik ran jste i vy už zažili, Bohu nerozuměli, a přesto jste Pána neopustili a zůstali mu věrni -i pro nás platí, že jednou nám to Pán dá pochopit i naplno přijmout…
Podobně je to s vlastní eucharistií, kterou dnes oslavujeme….je pro nás neuvěřitelným tajemstvím, kde ji přijmout není tak záležitostí rozumu a chápání, jako vůle a lásky – věřit i když nechápeme… ale má to svou logiku- je to logika Boží lásky, která jde za hranice naší fantazie….
Eucharistie je vrchol setkání s Bohem, je to vrchol existence církve, bez ní, by nebyl eucharistie, ale bez eucharistie – Boží konkrétní přítomnosti – by nebyla církev….
Eucharistie – Boží Tělo a Krev – se sebou pro nás nesou:
Pokoru Kristovu– pár slov stačí, aby se denně na oltáři odehrával zázrak…..i skrze ústa hříšného kněze
Jde i o lásku – je to kenoze – sebevydání Krista, který jde i pod úroveň myslícího tvora a stává se věcí, aby nám dal sílu jít za ním
Jde o vydání se i skrze fakt, že ho mnohdy přijímáme lhostejně, zvykově nebo i nehodně – to vše on riskuje a podstoupí, jen aby nám dal možnost, sílu…
Jde ale i o úkol pro nás – připravit se – žít tak, abychom mohli přijímat a připomenout si to, když přistupujeme ke sv. přijímání
A pak je to trvalá výzva… a riziko – když jdeme ke svatému přijímání, tak počítejme s tím, že nás Bůh začne proměňovat… jako se on stal člověkem kvůli nám, tak v eucharistii, se my proměňujeme v jeho děti – následníky
A to je něco, co nás proměňuje, ale taky nás formuje – a v čem spočívá tato Boží výchova? Něco nám občas vezme, něco nám dá… v něčem nás nechá čekat….
Ale vždy nás bez výjimky bude milovat a konat pro nás vše… eucharistie je toho připomínkou.