2 Tim 4,6-8.17-18 - Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli (lidé) ze všech národů. A (tak) jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen. Mt 16,13-19 - Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála j– a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“
Milí přátelé,
Petr a Pavel byli zvláštní dvojka. Co je odlišovalo? Původ – Petr venkovský rybář z chudé Galileje, žádný intelektuál, ale rozený vůdce a praktik. Pavel z Tarzu – absolvent Gamalielovy školy, vzdělaný farizej a římský občan. Petr s Ježíšem chodil tři roky a znal jeho kázání, viděl mnoho zázraků, by svědek Kristova oslavení i ponížení, večeře Páně i smrti a zmrtvýchvstání. Pavel se s Ježíšem nikdy osobně nesetkal a místo, aby Ježíše bral vážně jako Petr, pronásledoval ho s obrovským nasazením, až fanatismem. Petr byl stále ve středu dění, Pavel po svém obrácení prožil mnoho let mimo – doma nebo v arabské poušti….Petr byl silný muž a vůdcovský typ. Saul, Pavel – latinsky malý – mohl mít trochu napoleonský syndrom…
Co měli společného? Oba poznali svou slabost. Petr, při Ježíšově pokárání – jdi za mne satane…. nebo při trojím zapření na Kaifášově dvoře a Pavel, který mluví o ostnu satanově, nějakém osobním problému, který ho pokořoval, a také si dobře uvědomoval, že sice nezradil, ale pronásledoval církev, a i proto se nazývá jen nedochůdčetem… Oba byli stejní i v tom, že byli ohnivé povahy – zbrklý i nadšenecký Petr, který někdy rychleji mluvil než přemýšlel a Pavel zase rychleji konal, než myslel a když šlo do tuhého oba šli na věc s velkou vehemencí… a pak – oba byli povoláni, sami si nic nevybrali – Petr byl povolán při rybolovu a poprvé Ježíšovi říká, jdi ode mne Pane, jsem člověk hříšný a slyší ta zvláštní slova: neboj se, odteďka budeš lovit lidi a později slyší slova: až se obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry…. Podobně Pavel – byl Ježíšem osloven ve zjevení u Damašku s otázkou – Pavle, proč mne pronásleduješ…? Oba tak zakusili Boží dotek a zamilovali se do Krista a jeho učení… a oba kázali evangelium všem….
Stali se sloupy církve – jeden jako první papež a druhý jako apoštol pohanů… Ostatně i Petr křtil pohany… Oba dobří kazatelé: po Petrově kázání o letnicích se přidalo na tři tisíce lidí a Petrova slova je lépe poslouchat Boha než lidi… je něco, co se zarývá pod kůži… Pavel zase káže v mnoha místech s obrovskou silou a mocí a když naráží na nepřátelství, nepochopení nebo pohrdání – poslechneme si tě někdy jindy…nenechá se odradit… Dokonce on to je, kdo svého představeného se nebojí pokárat, když se chová licoměrně – jinak mezi pohanokřesťany a jinak mezi židokřesťany…
V obou z nich je typická láska – viz Pavlova Velepíseň lásky a tvrzení, že sám by si přál být zabit a zavržen, jen aby získal své bratry pro Krista, chtěl být všem vším… a Petr? Prošel zkouškou u Krista, když třikrát pravdivě vyznal svou lásku k němu….
Oba byli muži, kteří měli své limity i přednosti a muži, kteří dokázali podstatu svého života zaměřit správným směrem a dát do toho vše…nebojme se ani my …
I my jsme povoláni, i my máme své dary a pochyby, ani my se nenechme odradit překážkami a nepřijetím, i my zůstaňme věrní a nebojme s kritiky a nových začátků.. a i my si odpovězme na otázku směřovanou k Petrovi… Jene, Marie, Josefe, Petro – máš mne rád, miluješ mne? To ostatní není zase až tak důležité… A sílu a motivaci k tomu může dát vědomí, že Ježíš oslovující Pavla u Damašku se ptá, proč mne – tedy církev – tedy i nás – pronásleduješ? Ježíš se ztotožňuje s námi, je s námi,,, miluje nás….tak koho nebo čeho se bát?….