Farnost Skuteč, Předhradí

Kázání Otce Linharta:

14. neděle v mezidobí (B) – 7.7.2024

Farnostskutec - kategorie kázání Otce Linharta

Mk 6,1-6 - (Ježíš) šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho (lidí) ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.

Milí přátelé,

Ježíš jde domů…. To je obvykle místo pohody a odpočinku.., ale nedá mu to, aby se nestavil v synagoze… a jak bylo dobrým zvykem, dostal možnost přečíst a vyložit Boží slovo.  Lidi jsou nejdříve nadšeni, ale pak se začnou pohoršovat…byl totiž až moc dobrý…, příliš dobrý…., to jim nesedělo…. Možná to byla obyčejná žárlivost – co ze  sebe dělá? Na co si hraje? Vždyť je jeden z nás! Tak jak to, že nás tak převyšuje? Cítí se poníženi, místo toho, aby se cítili vyznamenanými…. Když je jeden z nás… je to i naše obdarování…. Nemáme i my někdy podobné předsudky?…

Nazareťané se nad Ježíšem přímo pohoršovali, jako by způsobil nějaký skandál – řecky „skandalon“ – jak popisuje např. papež Benedikt XVI –  je kámen, který překáží na cestě a můžeme na něj narážet, nebo se o něj zranit, zároveň v souvislosti se sv. Petrem, tahle skála může být i kamenem, na kterém Pán postaví svou církev… Je to na nás, jestli budeme pro druhé opěrným bodem, nebo jestli budeme k pohoršení…. Ovšem v Ježíšově případě to nebyla jeho chyba, ale chyba těch, kdo ho nedokázali přijmout v jeho velikosti….

V čem tkvěla Ježíšova velikost a  moudrost? Jak píše jeden autor – Ježíš zvěstoval především tyto myšlenky: Bůh miluje nekonečně každého člověka, dobro je vždy nakonec silnější, než  zlo a všichni, muži i ženy, jsou si rovni…. A hlavně on, co říkal, žil… i kdyby nemluvil, jeho život byl svědectvím a kázáním….

Nakonec Ježíš v Nazaretě -ve svém rodišti –  nemohl udělat skoro žádný zázrak, protože nedůvěra lidí se  stala „skandalonem“, tedy kamenem na který on narážel… a na to naráží Bůh vždy, když my ho nechceme… Je to vůbec možné u všemohoucího Boha? Ano, protože není diktátor, ale svobodu respektující Pán.

Jestli dneska více nebo méně trpíme nepřijetím v rodině nebo svými blízkými i vzdálenými…, pak si umíme představit, že on je v tom s námi, zakusil to na vlastní kůži – právě mezi svými lidmi v Nazaretě….

Pro nás je to také poučení, abychom v obyčejných okolnostech dokázali objevit něco velikého, božského, v obyčejných lidech proroky, kteří nám říkají něco důležitého.  Vzpomeňme  na Mojžíše, Saula nebo Davida, povolané při obyčejné pastvě nebo hledání zaběhlého zvířete nebo na apoštoly, povolané při rybaření, spravování sítí nebo v celnici…. Tedy v obyčejných běžných a vůbec ne zbožných okolnostech…..

Nebojme se Ježíše a jeho výzev k nám obyčejným lidem. K Nazareťanům přišla obrovská osobnost, největší, jaká kdy byla a už ani nebude….Jaká to byla čest, síla, radost…. To odmítnutí v sobě nese i malou víru v sebe sama – v to, že by opravdu ten Ježíš, jejich soused a tesař je Bohem  obdarovaný Mesiáš a přináší jim radostnou zvěst o svobodě a uzdravení – když citoval 61. kapitolu proroka Izajáše a vztáhl mesiášský text na sebe…. Nebojme se velikosti Ježíše a velikosti ke které nás on volá… Paradoxně se jí otvíráme, když víme, že my sami jsme bez něho malí…

Přesně jako Maria – obyčejná dívka s neobyčejnou vírou, čistotou a otevřeností vůči Božímu pozvání….