Lk 10,38-42 Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“
Milí přátelé,
rád se s vámi na chvíli zamyslím nad známým příběhem Marie a Marty a Ježíše….
Všimněme si několika detailů:
Dělba práce – tehdy to bylo tak: chlapi loví, pracují venku, ženy se starají o domácnost včetně pohoštění pro hosty. ovšem průšvih nastává, když přijde nečekaná návštěva, v tomto případě 13 hladových chlapů…. a lednička, zmražené zásoby, supermarket? Na to můžete zapomenout…. ono mne vždy pobaví, když v dnešním prvním čtení uvítá Abraham hosty – kupodivu je to muž Abraham, který chystá jídlo a říká – rychle něco připravím – sice rozdá úlohy ženě i sluhovi, ale sám obsluhuje. a když si představím, jak se chystá jídlo, jak se zabíjí tele, zpracovává, porcuje maso a peče, tak moc rychlé nebude, ale v Orientě se tak nespěchá jako u nás….
Marie si při Ježíšově návštěvě sedne a poslouchá: nebylo to moc obvyklé, tehdy se muži se ženami moc nebavili a jako žačky učitelů nebyly zrovna obvyklé… A Ježíš to nejen připouští, ale i chválí a podporuje…
Ano, Marie může vypadat jako poněkud líná nebo příliš zvědavá, ale ona si prostě vybrala to důležitější – jídlo chvíli počká, ale jistě udělá radost Pánu tím, že bude naslouchat jeho slovům…
Kdyby Marta počkala, a taky si sedla, sice by se najedli trochu později, ale společnými silami by to nakonec taky zvládly….
Mistře, je ti to jedno? Je to stejná výčitka jako na bouři na jezeře, když apoštolové Ježíše budí, mistře je ti jedno, že tady hyneme? Bože, jak se na to můžeš dívat? Kolikrát my si pomyslíme nebo řekneme tuto výčitku Bohu…
Ale jde o to se uklidnit, někdy se vzdát svých plánu a představ a nechat Pána jednat… Přece není vše závislé jen na mně, ale na něm… A na druhé straně – jistě si Ježíš nakonec dal rád s apoštoly tu chystanou dobrou večeři… ale uměl počkat… Toto vše není výzva k nečinnosti – že Pán se o vše postará, ale o správně zařazení priorit… Rozhodně věřím, že platí – když chci udělat něco pořádného, měl bych na chvíli mít pozici Marie, která se modlí a naslouchá a pak se pustit pořádně do práce jako Marta…
Ještě jedna zajímavost – Marta neosloví potichu – decentně – sestru – pojď mi pomoci, ale udělá scénu přede všemi, a vše vyčte hostu, kterého přece chtěla uctít – možná jsme to někdy zažili, že jsme v rozrušení nebo vzteku řekli něco, za co bychom si nejraději dali pár facek…asi i Marta byla dost naštvaná a se sestrou má napjatý vztah, když s ní nemluví…. Obě byly jiné povahy, ale jde o to nezdůrazňovat rozdíly, ale hledat nakonec to, čím se doplňujeme – akční lidi zklidnit a pomalé lidi trochu „zakčnit:-)“.
Ježíš nakonec partě řekne – jen jedno je důležité a to si vybrala Marie… A co to je? Ne že bez rozmyslu budu kmitat a neustále něco dělat, ale že se umím zastavit, naslouchat, přemýšlet a vědět co je dobré, co druhý opravdu potřebuje – jinak řečeno – to nejdůležitější je milovat…