Mt 13,44-52 - Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, (rybáři) ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“
Milí přátelé,
už několik týdnů si čteme z Matoušova evangelia podobenství o Božím království – ať už to bylo o poli a setbě nebo třeba o rybaření…. Dnes je to jakési dovětek k tomu všemu…poklad, perla a ryby.
Poklad v poli – je to zdroj radosti – kdyby chtěl jen ten poklad a vykopal ho, není jeho, patří majiteli pozemku, ale pozemek je jistě drahý, stojí celý nálezcův majetek, ale on to všechno riskne, protože mu ten poklad stojí za to…. Poklad tedy zakryje, a dá za to vše co má….Člověk si říká, proč si nekoupit jen pár metrů půdy pozemku, ale tím by upozornil na vlastní nález, který by mu nikdo jen tak nedal… Musí ten poklad vzít se vším, co k němu patří….
My máme poklad víry – a taky bychom rádi prožívali radost z nalezeného Pána, ale k víře patří i lán pochybností, hledání, pádů a nových povstávání… to k tomu patří…
Jistě sami víte, že k povolání k manželství patří nejen pohoda, ale taky oběti a spousta práce a námahy… Jistě je to i u pokladu povolání k zasvěcenému životu. Pamatuji se na jednoho bohoslovce, který mi říkal, já cítím povolání, zfleku bych se nechal vysvětit, ale těch 7 let přípravy… to nepřežiju, to je moc – těch 7 let je právě to pole, které koupím s pokladem povolání…Právě tehdy se vše stane cenným a opravdu mým…. Poklad nelze od pole oddělit….
Jako povolání od přípravy a oběti…
A co perly? Ten obchodník se podobá předešlému šťastnému nálezci – on ovšem poklad možná našel náhodou, kdoví, ale obchodník vzácnou perlu hledal! A to je další rozměr našeho otevírání se Bohu a jeho království…. Je třeba před jeho přijetím hledat, toužit, snažit se….a někdy dost dlouho, možná celý život usilovat, ale ten poklad za to stojí – celý majetek může symbolizovat celoživotní nasazení a hledání, slepé uličky i pochybnosti….až ho dosáhnu….
A net – síť? Tady je jedna úžasná věc – Bůh od nás chce spoluúčast, opravdové hledání, touhu, snahu a otevřenost, chce po nás, abychom jeho království podřídili vše co jsme a co máme, ale v té síti, je ještě jedno krásné tajemství…. Bůh nás zahrne do své sítě i bez naší námahy, on si prostě nemůže pomoci, udělá vše pro naši záchranu a nikdy… nikdy! nás neopustí… On do poslední kapky krve, do posledního dechu, čeká na naše přijetí…
A teprve když andělé začnou dělit – plevy a obilí, a ryby dobré a špatné, bude soud… ale do poslední chvíle je na nás, jestli zůstaneme rybami špatnými a plevelem nebo rybami dobrými a obilím uloženým ve stodole….
A ještě zajímavý dovětek – zákoníci bývali na straně Ježíšových odpůrců, ale nyní je Ježíš popisuje jako velmi důležité…. Byli tu proto, aby se učili správně chápat učení Božího slova a předávat srozumitelně lidem. A tato znalost je Ježíšem vyzdvižena…..
Na jedné straně Ježíš je pro spontánnost, využívá jednoduché příměry pro obyčejné lidi, ale upozorňuje na důležitost poctivého a hlubokého studia Písma, aby se předávalo věrně Boží slovo… dnes se to dá vztáhnout na teology, kteří svůj život zasvěcují studiu Starého i Nového zákona, snaží se nacházet souvislosti a ty přibližovat nám obyčejným lidem…
Kéž bychom toto dokázali spojit. Rozum, učenost, poctivé studium i spontánnost a otevřenost srdce…
Snad ještě něco na závěr k zisku pokladu: Pavel to říká dost jasně:
Filipským 3:7-10
Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.
A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic,
abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře,
abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti,
abych tak dosáhl zmrtvýchvstání.
„Není hlupák, kdo dá, co si nemůže ponechat, aby si ponechal, co nemůže ztratit.“
Jim Elliot – k tomu dodává….
A víte, co je pokladem pro Krista? My!!! Hledá nás konkrétně – každého zvlášť a usilovně celý náš život a dal za nás vše – i svůj život i svou důstojnost….
Jsme pokladem, ať hledáme nebo ne – Simeon a Anna a Zacheus i Nikodém hledali…, ale apoštolové u sítí, Matouš v celnici zrovna nehledali…. Všem Bůh nabízí svou milost, to je ta nepochopitelnost Boží lásky k člověku…..a na nás je, jak se rozhodneme…