Mt 3,1-12 - V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“ Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Zmijí plemeno, kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: ‘Naším otcem je Abrahám!’, neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera je už přiložena ke kořenu stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás sice křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí obilí na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“
Milí přátelé,
zkusme se trochu zaměřit na dnešní evangelium a především na jeho hlasatele Jana Křtitele.
Nejdříve na jeho přípravu ke kázání:
je jistě z dobré rodiny z rodiny kněze Zachariáše a jeho ženy Alžběty a je jejich doslova vymodleným dítětem. Pak o něm nic nevíme, jen, že pobýval na poušti a tak došel k poznání Boží vůle, svého poslání – aby připravoval cestu Pánu. Žil asketicky, ať už ohledně jídla nebo oblékání, jeho chování a mluvení bylo poněkud divoké – ale to se od proroka mnohdy očekávalo….
Stal se hlasem volajícím z pouště, ale i na poušti. A to je druhá věc – tedy místo, kde káže – z hlediska marketinku to vypadalo jako naprostý průšvih – to bylo jako byste vy chtěli dnes někoho oslovit – bez možnosti oznámit událost na sociálních sítích – a začali kázat někde u skutečského letiště nebo na vlakové zastávce u Předhradí… Ale Jan to udělal a lidí za ním šli!
Můžeme to vidět taky jako symbol – Adam s Evou byli ze zahrady Edenu vyhnáni do nehostinného světa, pouště…, Mojžíšův lid po své nevěrnosti je Bohem povolán k putování pouští po 40 let, dokud nevymře vzpurná generace, později izraelský lid musí na čas do babylonské pouště a když se konečně díky perskému králi Kýrovi vrátí, tak je i v Izraeli – zaslíbeném domově – čeká duchovní poušť…. – mnohé nevěrnosti Bohu, okupace cizími mocnostmi a touha po Mesiáši, žízeň po spáse – to vše symbolizuje poušť… Janův výběr z hlediska v prostředí byl velmi symbolický a zajímavý.
A jak je to u nás? Janovo kázání vstupuje i do našich pouští – ukazuje, že Bůh vstupuje do tohoto světa a je ochoten vstoupit i do našich tužeb, do našich vztahových i duševních pouští…. Které to jsou? Co potřebuje zavlažit a oživit?
A pak je tu cesta ven zevnitř pouště. Je to výzva k pokání – a to spočívá v jakémsi zastavení se – poušť k tomu přímo vyzývá – když zajdu do prázdnoty, bez podnětů sociálních sítí, bez ostatních lidí, bez dalších rozptylujících věcí a podívám se z nadhledu na svůj dosavadní život a objektivně si řeknu – toto bylo špatně, toto nechci, to je zlé…. A odhodlání žít lépe – to je příprava pro cestu Pánu… Kéž by advent byl takovou příležitostí k občasné poušti – nabízí ji duchovní obnova, malá pouť – pořád kolem nás jsou poutní místa naděje v tomto milostivém roce…. sami nebo s rodinou – udělat si čas jen na Boha a na sebe …..
A ještě k tomu nebeskému království – to království nemá žádnou mapu, žádné hranice, vlajku hymnu a ani volenou vládu… , není to místo, je to způsob existence, kde se otevře srdce Bohu a jeho působení… On sám nemusí nervózně přecházet kolem našich dveří, on už zde je, je s námi i v nás, jen je na nás, kdy si to uvědomíme, kdy se tomu otevřeme a začneme s ním žít. Janův křest toto vše naznačuje…..
A co je plodem – vyprošovat si stále ducha pokání – nechat srdce otevřené pro pravdu o nás hříšnících, je to o zpytování svědomí, litosti, svátostech a nových začátcích, je to proces a jím se udržujeme v připravenosti na příchod Krále….