Milí přátelé,

stálo mi to za to? To byla možná kardinální otázka, která ve vězení mohla vyvstat v hlavě nevinného vězně svědomí – proroka Jana Křtitele…. Jak vidno, když v Rusku nebo Severní Koreji i dnes umírají vězňové jen proto, že se „dopustili“ pravdy, zde je Jan, jejich vzorem… Jak víme, Jan je Ježíšův příbuzný a zdá se, že už před svým početím  – viz setkání Marie a Alžběty v Ain Karim – poznal, že jeho život bude úzce spojen s životem Mesiáše…, pak následuje dětství v rodině kněze, poušť, kázání u Jordánu, konflikt s Herodem a jeho nelegitimní ženou…. Přitom když se dostane do vězení, zdá se, Jana nesužuje otázka – proč jsem raději  nemlčel a mohl jsem mít od Heroda i té jeho – pokoj…. On se trápí něčím jiným….uvěřil skutečnému Mesiáši nebo ne? Nespletl se celým životem?

Stálo mi to za to? Taky jsem si možná někdy položili tuto otázku – když se zamýšlíme nad svým životem, když máme za sebou nějakou náročnou zkušenost – když jsme na životní křižovatce a rozhodujeme se co dál?   Že jsme pokazili prezentaci v práci, že jsme dali vlastního gól ve fotbale, že jsem řekl hloupé vyjádření, které nemohu vzít zpět, že se mi něco nepodařilo, i když jsem se snažil…. ?To vše jsou marginálie…. Ale co třeba – mé manželství, mé povolání, moje víra….můžete se ptát vy, může se ptát i kněz – co mé povolání, má víra – vsadil jsem na skutečnou Pravdu?

Jak reaguje Jan? Posílá své učedníky za Ježíšem, ať řekne pravdu – jde za Ježíšem…, Když já mám pochybnosti o svém poslání, jestli jsem neudělal fatální omyl ve svém rozhodování – jděme za Ježíšem, ztišme se, modleme se, raďme se  s druhými…. Hledejme klid, dejme si dost času a v něm najdeme i odpověď

A jak Ježíš reaguje?  Dá určitý náznak – nový pohled – rozhlédněte se kolem… – on nedělá žádné ohromující změny – nesvrhne ani Heroda ani nezorganizuje úspěšné povstání proti Římanům….. jde od podstaty,  která vypadá ne tak prvoplánově, ale ukazuje cestu k základům – a k tomu, co je obsaženo už u proroka Izajáše – Ten říká, že až přijde Mesiáš, tak chromí začnou chodit, slepí vidět, hluší uslyší a Boží slovo je zvěstováno…. A o to jde především… Jan v Ježíšově odpovědi nedostává zrušení jeho zatykače, ale dostává se mu naděje, že něco se děje, už to roste a raší – sice nenápadně, ale je to tady, jeho život tedy měl smysl, nespletl se… může v pokoji zemřít….

Možná i my ve svých pochybnostech se v modlitbě a klidu zkusme podívat na svůj život – zdánlivě neúspěšný z jiného úhlu… copak jsme nedokázal taky někdy někomu pomoci, copak mne mnohdy Bůh neochránil, copak v mém manželství nebylo požehnání skrze děti, copak jsem v práci nedostal pár dobrých přátel, co pak se mi občas něco nepodařilo?  Je dobré se občas nadechnout a rozhlédnout kolem sebe – kolik lidí ve světě se má tak dobře jako já? A kolik dobrého a krásného vzniká… z čeho všeho se dá radovat…. Tak se i chystejme na radost z Vánoc, na které se pokusme opět podívat novým způsobem… jako děti…

Ježíš Janovým učedníkům říká – předejte to dál…. I my předávejme nadějný pohled na svět i ostatním lidem…..

A co je úžasné – Ježíš prohlásí Jana za největšího mezi těmi, kdo se narodili ze ženy….! Jan je velký tím, že celý život zasvětil Mesiáši,, že zůstal věrný pravdě až do smrti, že vytrval i přes pochybnosti… Velikost není v úspěchu, ale ve věrnosti všemu navzdory…. On přece zemřel dřív, než se dověděl, jak to vše s Ježíšem pokračovalo…a přece vytrval… A že v nebi i ten nejmenší je věší než Jan? Dá se říci, i ten nejmenší už ví vše, … a prožívá vše… a to nakonec čekalo i na Jana a to čeká i na nás….