Iz 7,10-14 - Hospodin promluvil k Achazovi skrze proroka Izaiáše: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí či nahoře na výšinách!“ Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel, to je ‘Bůh s námi’.“
Milí přátelé,
v prvním čtení – prorok Izajáš i celý národ se nalézají v těžké situaci během takzvané syrsko-efraimské války v letech 734 – 732 před Kristem. O této válce hovoří verše, které našemu úryvku předcházejí: „Za dnů Achaza, syna Jotama, který byl synem Uzijáha, judského krále, vytáhl Resin, král aramejský, a Pekach, syn Remaljáhův, král izraelský, proti Jeruzalému do boje, ale nemohli ho dobýt. Davidův dům dostal zprávu: Aramejci táboří v Efraimsku. Tu se zachvělo královo srdce i srdce všeho lidu, jako se chvějí stromy v lese.“
Jeruzalém je v bezprostředním ohrožení obléhajících cizích vojsk…, no, cizích…, jedno je dokonce z bratrského severního Izraele, který se spojil s pohany, jen aby se mohli zmocnit Jeruzaléma – města Božího…. násilníci, kteří si jsou pro další kořist… Jaká podobnost s Putinem a jemu podobnými v dnešní době……nic nového pod sluncem. Dokonce ta podobnost i v konstatování biblické knihy – „nemohli ho dobýt“ – kéž by to platilo i dnes….
Král dostává útěchu přes proroka – máš možnost buď spoléhat se na mocenské taktizování – jakkoliv lidsky pochopitelné – nebo na to, že budeš věřit Hospodinu…. copak jste u tolikrát nezakusili Boží pomoc? Izraelité si to o každých Velikonocích čtou z knih Mojžíšových, zvl. z Exodu – Mojžíšovi, egyptských ranách, Rudém moři, maně atd….Kolikrát byl Bůh s nimi… kolik znamení…ono je to skvělé, ale co teď? Bude tak působit i teď? To je ostatně problém i nás křesťanů, kteří se snažíme Bohu věřit… víme. že tolikrát v dějinách zapůsobil…. a to ještě máme výhodu svědectví dalších nesčetných světců a svědků, kteří na svém životě ukazují, jaký je Bůh… fajn, to jsou ti druzí, ale co já? A teď a tady – co když to nebude fungovat?
Myslím, že všichni můžeme mít podobný strach. Jedna věc je teorie a druhá věc je praxe….naše praxe….víra, to je právě schopnost věřit, i když se nemám zrovna o co opřít….
Proč král nechce znamení od Boha? – Schovává se za úctu, ale bojí se, co by Bůh mohl zamýšlet – spokojí se s racionálním vyjednáváním pomoci od Asyřanů a nespoléhá na Boha, nechce ho do toho tahat…., ale to by opravdu měl…. I my tahejme Boha do všech našich důležitých rozhodování…. Mimochodem ti zmiňovaní pomocníci Asyřané se později stali novým ohrožením… Nespoléhejme na člověka, ale na Boha….
A co je vlastně ono znamení? zdá se, že je to malé dítě které se má narodit mladé dívce…. Co to jako je? Toto má zastrašit nepřátelská vojska? Co to má znamenat? Je to vlastně znamení toho, že je naděje do budoucna, že není třeba se obávat o budoucnost Davidova rodu… A pak je to něco úžasného pro celý svět – je to proroctví pro tento svět.… Bůh má v úmyslu přijít k nám jako zachránce…. vše je v jeho režii, nic se mu nevymkne z rukou, ani toto jeruzalémské obléhání – oni odtáhnou s nepořízenou, ani nic v našem současném životě…
Přátelé, Vánoce jsou už opravdu blízko, ale ten fakt není důvodem k strachu – že nás čeká nějaká invaze. Je to připomínka, že jako každý rok – nastává doba, abychom nejenom věděli, ale skutečně prožívali to, že Bůh je s námi – ve všem…
Prosím, nenechme si vzít tuto jistotu víry a nenechme ji zapadnout pod kupou jídla , dárků a zážitků – jakkoliv krásných a dobrých… otevřme se podstatě…