Farnost Skuteč, Předhradí

Kázání Otce Linharta:

2. neděle adventní (B) – 10. 12. 2023

Farnostskutec - kategorie kázání Otce Linharta

Mk, 1,1-8 – Je psáno u proroka Izaiáše: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.

Milí přátelé,

Křest – není jen vynález nás křesťanů – voda – možnost rituálního omytí je u každé muslimské mešity a vodní lázeň byla odedávna a dnes je i součástí obřadu přijímání proselytů k židovství… Dotyčný je ponořen do rituální lázně tzv. Mikve, takže Jan Křtitel nepřišel s něčím tak výjimečným, akorát že to požaduje nejen po konvertitech, ale po všech jako znamení. Znamení toho, že si uvědomujeme svou hříšnost a potřebu očisty, toho. že jsme ochotní s tím něco dělat. Je to pokora, pravdivost a odhodlání a touha po lepším životě…..

 

Jan je věrohodný, je askéta, tedy člověk, který má tuhou a tvrdou kázeň, který je na sebe přísný a náročný je i k druhým. Ale to je přesně to, co někdy přitahuje  – ona opravdovost…- to je poučení i pro nás křesťany, že nesmíme nechat vyvanout, vychladnout, vymizet svou víru….

Jako je nechutná vychladlá polévka – někdo to rád horké – aspoň já…, tak podobně neslaná, nemastná, vychladlá víra spíš odpuzuje než přitahuje….

 

Jan tím šel některým na nervy, ale zároveň přitahoval /viz reakce Heroda/… i my dnes asi neslyšíme příliš rádi, že jsme hříšníci….. Rádi se chválíme, obdivujeme, povzbuzujeme…, ano, to je taky potřeba, ale pravdivě – s tím, že si uvědomíme i své slabosti… Nežít ve lži… Zároveň je to osvobozující, když si nemusíme hrát na hrdiny a mimochodem všimněme si, že tento sebejistý a hřmotný Jan Křtitel, když je ve vězení, také jaksi znejistí a nestydí se poslat své učedníky za Ježíšem – na něho před tím vše vsadil….: Jsi to opravdu ten, který má přijít? A Ježíš ho za to nekritizuje, naopak, říká o něm, že se nenarodil nikdo větší, než Jan Křtitel…

Víte opravdová velikost nespočívá v širokých ramenou a velkém sebevědomí, ale v pravdě, pokoře a otevřenosti…

 

V Bibli málokdy je někdo popisován, jak je oblečen, Jan ano – proč? Zrovna společenský oděv to nebyl, a i tehdy se dost vymykal, snad nějaký čas žil v poušti, takže byl velmi nuzně oblečen a mít na sobě kůži z velblouda nebylo zrovna nejpříjemnější, je to taková prorocká uniforma…Eliáš chodil podobně – jako jeden z prvních proroků a Jan jako prorok poslední před Kristem….A jedl jen něco, aby nezemřel – kobylky, med pouštních včel…stal se tak i symbolem, ne příkladem k následování, že když najdu Boha a snažím se žít s ním, mám vše, co potřebuju a ostatní je jen balast, jen doplněk… Jak my toto často převracíme…, navenek vypadat OK podle představ módy a trendů a hledání Boha je jen jako přídavek,  když je čas….

 

Proto Jan volá a křičí, aby prolomil i naší slepotu a hluchotu – myslíme si – vždyť je s námi vše v pořádku….ale my potřebujeme Boha dát na první místo, tam kam patří….

Tehdy byl lid plný očekávání, proto šel za autentickým člověkem, ostatně celý Starý zákon je jedna velká lekce očekávání Mesiáše, který nakonec přijde…..a jako lidé touží po spáse, tak Bůh touží po člověku a jeho záchraně.

 

Stovky let před Janem Izraelité prožívali útlak – od Asyřanů, Egypťanů, Babylóňanů, Peršanů, Řeků a nyní Římanů…, toužili po svobodě… Není divu, že někteří si to vysvětlovali po svém – konečně se obnoví Davidovo a Šalomounovo království a budeme silní a mocní… Jak my Češi něčemu takovému rozumíme, když jsme si leccos užili od Rusů, Němců nebo Rakušanů a nostalgicky vzpomínáme na slávu doby Karla IV….

 

Ne, jde o něco mnohem většího. O svobodu od hříchu, od našich závislostí a svázaností, od naší malosti a otevření se Boží moci, která je nezávislá na tom, jestli tu jsou Římané nebo Rusové…..

Advent nás burcuje k obnově vztahu s Bohem, který přichází a skrze Kristův křest z nás činí krále a královny, následníky a dědice království, které nikdo nezničí, které nikdy neskončí…..