Jan 1, 6-8. 19-28 – Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.
Milí přátelé,
dnešní evangelium má zvláštní sérii otázek vůči Janovi:
Jsi Mesiáš? Nejsem… Jsi ten prorok? Nejsem. Jsi Eliáš? Nejsem, nejsem, nejsem….Jan velmi radikálně lidi upozorňuje na to, aby si od něho neslibovali, že on je ten Mesiáš…. Lidi byli totiž plní očekávání a kdyby jim někdo jako Jan řekl – já jsem to, tak by mu uvěřili…. Nepropadl pokušení užít si svých 10 minut slávy…, ale je pravdivý.
Kdo tedy je? Jsem hlas volajícího na poušti – ano, pochází z pouště, kde dlouhá léta žil, někdy by se to dalo parafrázovat – jestli spíše to není hlas do pouště…. našich srdcí… je třeba mu vyrovnat cestu, připravit se na něj… a jeho úkolem je k tomu vyzývat, připravovat, a pak – se umenšit, aby iniciativu mohl převzít sám Kristus.
Jestli něco charakterizuje Jana Křtitele, pak je to jeho pokora. Předem přijímá úlohu toho, kdo je „předkapelou – předskokanem“, přípravou pro toho skutečně velikého Vykupitele. Je tím, čím má být a k čemu je povolán a a on to bere. Jsem také tím, kým mám být, k čemu jsem povolán? Může nás napadnout, co bych odpověděl já na otázku – kdo jsi, co říkáš sám o sobě?
A kdo jsem? Mám nějaké jméno, jsem dítětem svých rodičů, jsem postaven do těchto míst a do této doby a jsem….. Božím přítelem skrze křest – to je moje povolání. Jan měl dar, že uměl ukázat ve své době na Mesiáše – to je ten Beránek Boží, který snímá hříchy světa. A já mám ten dar, že jsem v 21. století, že mohu žít v tomto bohatém a relativně klidném místě, ale nejsem tady v zázemí pro své pohodlí, ale i mým úkolem je být Janem Křtitelem pro své současníky… Ukazovat jim na sém životě že je třeba a že je možno počítat s Bohem… Je to vlastně paradox – proti nekonečnosti vesmíru jsem nic, ale jako Boží synové a dcery máme obrovskou důstojnost…..
A kdo je ten, který má přijít? Vy ho neznáte, ale je tak mocným, že ani tkaničky od bot bych nebyl hoden mu zavázat. Tedy ani pozici otroka bych si nezasloužil, a to by byla pro mne čest někomu takovému sloužit….,
Ano, Bůh – Vykupitel – Spasitel – je jedno a totéž a tady narážíme na obrovské tajemství…. Kdykoliv by se nás někdo zeptal, kdo je tedy ten tvůj pán a zachránce a stvořitel? Co o něm víš, co mi o něm můžeš říci? Kdybych mlčel, možná toho řeknu nejvíc…. Protože všechny naše charakteristiky,všechna naše fantazie, všechna naše slova… jsou v podstatě nicotné proti jeho velikosti….Víc o něm nevíme, než víme…. To je realita nekonečnosti Stvořitele nás, makrokosmu i mikrokosmu…. Člověku je až nepochopitelné, jak někdo může pozorovat a vnímat úžasnost tohoto světa a nepočítat s tím, že za jeho existencí stojí někdo pro nás nekonečný a všemohoucí….
Ale v tomto adventu si můžeme uvědomit ještě jednu věc. Tento Pán a Bůh přichází jako malé bezbranné dítě obyčejným lidem do obyčejného světa a života a sdílí s námi náš život, naše radosti i starosti. Ví, co je bolest rozbitého kolena nebo bolavého zubu, co je ranní vstávání do práce, co je strach před bouřkou, co je vedro i zima, co je snášet každodenní strasti. Je v tom s námi to že to dokázal, ukazuje jeho všemohoucnost a hlavně jeho lásku – chce být s námi a nechce být bez nás a chce nás mít v Božím království, jeho vůle je všechny zachránit… a jak je všemohoucí, tak je pokorný, že to konečné rozhodnutí nechá na nás….kéž se rozhodneme správně…