Jan 6,60-69 - Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.
Milé přátelé,
jsou lidé, kteří rychle věci vzdají – třeba hru na nástroj, dá to moc práce, tak pryč s tím nebo i přátelství – zklamal mne, tak s ním končím… Může se to týkat i manželství nebo kněžství – jdu od toho – i když zde je to někdy moc složité… Může se to týkat i víry v Boha – je to náročné, modlil jsem se, snažil jsem se a nic, zklamání, konec, jdu od toho pryč….
Já nemohu soudit, ale přiznám se, že tato nevytrvalost, „schopnost“ se vzdát… je jakoby až příliš typická pro tuto dobu, kdy se nám vymetají klacíky z cesty – už od dětství, jsme pojištěni a zajištěni… a až příliš snadný život nás nepřipravuje na problémy a jejich řešení….
Je to jako s tělesnou imunitou. Pokud je někdo v neustálém sterilním a bezpečném prostředí, nemůže být zdravý, čeká ho všelijaká alergie, zdá se, že trocha špíny neuškodí….
Takže zdá se mi, že je dobré přijmout i problémy a těžkosti ve víře a nemít hned na vše jasnou a jistou odpověď, nemusím přece hned všemu rozumět…. Učme se přijímat problémy v životě i ve víře a nějak s nimi zápolit a na nich růst…..Dokázala to i teenagerka Maria a Bůh ji v tom nijak zvlášť nešetřil.
I zde v dnešním evangeliu je Ježíš náročný. Ví proč…. Nedává zředěné učení i za cenu, že ho lidé hned nechápou – dává k tomu čas, jako když mluví s bohatým mládencem: snaž se a udělej maximum – on k tomu potřeboval čas…. A ti, kteří odešli dnes od Ježíše také… Ale přece Petr a apoštolové sice nechápaví, zde zabodovali: Pane ty máš slova věčného života…
Nikoho lepšího už nenajdou….
Ani já mu nemusím vždycky rozumět…. Stačí když vím, že on rozumí mně….
Ostatně, co z hlediska víry vadí nám, mně, že bych mohl taky odejít?
Jestli vůbec Bůh je? A odkud jsme se tu vzali a kam jdeme a proč tu jsme? Opravdu jsme jen rozumem nadaná zvířata, která se tu ocitla náhodou a jen náhodou toužíme po lásce a plném životě? A to nám fakt stačí? Život, který může kdykoliv skončit a pak nic – není to málo?
Ježíš jako Pán? Svými skutky i učením mnohokrát dokázal, že je Božím Synem, a svou smrtí a zmrtvýchvstáním dokázal, jak nás – mne – miluje….
A církev? Že není jedna? Ona jedna je, ale my lidé jsem ji svými chybami rozdělili, ale v podstatě srze křest tvoříme jedno společenství…
Potvrzuje to i list sv. Pavla Ef 2.:
Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil (příčinu) nepřátelství, která (záležela) v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou (částí) jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě (strany) s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství. A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.
A že lidé v církvi žijí všelijak? To je jako s rodinou – taky jako dospělý člověk vidím chyby na svých předcích, ale proto je nezavrhnu, protože chyby mám i já a potom přece u nich můžu vidět přes jejich nedokonalost kus lásky, oběti, dobra, to, co jsme dostali od rodičů…
A v církvi? Ano je skrze nás lidi hříšná, ale skrze svátosti, Bibli a Boží pomoc je svatá, krásná a dobrá…. Proč ji asi Ježíš zakládal a to na nedokonalých lidech, aby byla i pro nás nedokonalé….
abychom z ní neutíkali… Kdyby byla v tomto světě naprosto dokonalá, vydrželi bychom v ní?
Kristova slova jsou Duch a jsou život…, on má slova věčného života… I to jsme slyšeli v evangeliu.
Nemusí tu být hned účinek… Je jako setba – stačí trpělivost, snaha, důvěra.