Lk 13,22-30 - Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: `Pane, otevři nám!', odpoví vám: `Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: `(Vždyť) jsme s tebou jedli a pili a učil jsi nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: `Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“
Milí přátelé,
tak jak to vlastně všechno bude? Když Petr byl Ježíšem třikrát dotazován, jestli ho má rád a on odpověděl kladně, byl ustanoven jako pastýř a hned poté se Ježíše ptá – a co bude s Janem, který šel za nimi? A Ježíš ho dost rázně usadil s tím, že mu řekl, o něj se nestarej, ale hleď, abys ty sám mne následoval a počítej s tím, že už nebudeš vše mít pod svou kontrolou…
A hlavně při tom všem starání se o druhé a řešení problémů druhých- viz otázka bude málo těch, co budou spaseni? – nesmíme zapomínat sami na sebe – přece jak nás může pořád zajímat příběh druhých, když ten náš se třeba nevyvíjí příliš dobře….? Známe přísloví o zametání před vlastním prahem… Začněme u sebe a pak budeme zajímaví pro všechny ostatní,… druhým nepomůžeme se že budeme pídit po jejich životě, ale spíš tím, když my budeme žít tak, že je vlastním příkladem přivedeme ke Kristu…..pak se o ně nebudeme muset strachovat…
A jak to bude s Boží spravedlností na Božím soudu? Víte je to o volbě, naší volbě… v tom je vlastně Bůh bezmocný, jelikož nás obdařil svobodou – podobně jako rodiče se dívají na dospělé děti, které mají zodpovědnost samy za sebe a rodiče už jim nemohou nic nařizovat, mohou se modlit, fandit jim, být jim oporou, pokud o to stojí a tím to končí…. Podobně Bůh – nemůže nás tahat do nebe násilím…. Nehledě k tomu, že nebe je spíš stav, vztah… než místo…. A tomu se otvíráme my sami. A naděje je stále… i u těch, co teď jdou zatím špatným směrem…
Ono když se začne mluvit o Božím království, hned nás napadají otázky – jak to tam bude vypadat a kde to bude a bude to vůbec, a bude to stát za to? A dostanou se tam všichni – a když ne, co bude s těmi zavrženými a jak to může Bůh dopustit a jak můžu být šťastný v nebi s vědomím, že někdo jiný trpí atd.atd…
Jsou to vše pochopitelné otázky, ale jdou tak trochu mimo to podstatné… jistěže nám má záležet na tom, jak to tam bude vypadat, ale ono je to stejně nevysvětlitelné, škoda slov – proto Ježíš v souvislosti s tím často mluví že Boží království je JAKO – kvas, jako rybolov atd… a bude to něco co je nepředstavitelně krásné a dobré
A když směřujeme k nebi, dejme si pozor, abychom žili pokorně a pravdivě, abychom si nebudovali svá pseudokrálovstvíčka – s pocitem farizeů – přece dělám co dělat mám, dodržují předpisy a Pán mne nemá v čem nachytat…. Je to obrovský omyl, udělat z něj strašáka, který nám pak dá nějakou odměnu a my si budeme žít tak jaksi šťastně a bez něj…. Celá víra a život křesťana není jen o předpisech, ale o budování přátelství s Kristem… a nebe není nic jiného, než plný život s někým, koho milujeme a kdo miluje nás nekonečně…. Je zvláštní, že k něčemu takovému jsou leckdy otevřenější lidi z nekřesťanského prostředí, než klasičtí katolíci….jakoby se spása dala zařídit protekcí…vždyť jsme z jedné čtvrti, jsme kamarádi, jsme příbuzní – a právě Ježíšovi příbuzní mu nerozuměli, jeho spoluobčané z Nazareta ho chtěli ukamenovat… a naopak celníci, hříšníci a lidi odjinud ho přijali….
Ještě k úzkým dveřím – můj tatínek rád říkával – nebudete-li jako děti, nevejdete SE do Božího království – to bych měl problém taky:-)…. Nejde naštěstí o prostorovou rozprostraněnost…. ale spíše o ochotu se něčeho vzdát, toho co mi překáží na vestě k Bohu a za ním… nesmíme být příliš širocí svými závislostmi, neodpuštěním, zatvrzelostí, neřešenými vztahy- to je to, co nám překáží….
On nám nabízí svobodu….a nechme se překvapit, od východu od západu, severu a jihu – přijde mnoho těch, kteří Krista hledají a nacházejí a přijímají, kéž jsme my také mezi nimi…