Lk 14,1.7-14 - Když (Ježíš) přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: `Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: `Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“
Už je to tady, milí přátelé, zítra začíná škola
– pro prvňáky nastal vysněný čas a pro ty starší – asi většinou otrava… ale nic, dnes jsou ještě prázdniny a ještě pár dnů potrvá, než se škola opravdu rozjede…
A teď k evangeliu….:
Lidsky vzato – co je dnes důležité nebo oceňované? Být známý s celebritou nebo třeba se s ní potkat, vyfotit nebo třeba získat její podpis – ale to foto se hodí obzvlášť – třeba na facebook a já tak na sobě ponesu taky kousek slávy té celebrity, vždyť jsem s ním (ní) (10 vteřin:-))! mluvil a jsme spolu na fotce, to jsme už kamarádi ne? To je jako sebeocenění v tom, kolik lajků nebo přátel mám na sociálních sítích… to jsou jako fakt přátelé? Ale no tak….
A teď to zkusme srovnat s tím, co sice u nás není moc pravděpodobné – ale přece – že do kostela místo slavné osoby přijde někdo neznámý nebo naopak známý potížista nebo bezdomovec a někde vzadu si sedne, možná čeká na příležitost požádat o pár korun na pivo a přichází pozdravení pokoje – a já mu mám podat ruku… to už asi není inspirace na selfíčko… a přece – Ježíš v evangeliu nabádá – pozvi ty nejokrajovější lidi, kteří to nemají čím oplatit – nebudeš proto slavný a obdivovaný, naopak, si někteří pomyslí – s kým se to jenom setkává, on asi bude podobný… Vždyť co si asi mysleli současníci o Ježíšovi, když si od hříšnice nechá mýt nohy nebo večeří a kamarádí se s veřejnými lotry – celníky… to jim asi bude podobný… Známe to – vrána k vráně sedá. Možná už tento fakt byl důvodem pro zákoníky a farizeje, aby Ježíše nebrali vůbec vážně…
Před pár měsíci jsem byl ve františkánském klášteře v Moravské Třebové, a tam především díky o. Šebestiánovi už roky je útočiště pro lidi z okraje společnosti – a i když to určitě není snadné, má to velký smysl… Podobně se stará známy slovenský kazatel o.Marián Kuffa, Misionářky lásky….. ne každý má na to se takto věnovat, ale každý křesťan by měl mít zájem o kohokoliv z potřebných lidí….
Německý spisovatel Heinrich Böll také napsal: „Dal bych přednost i tomu nejhoršímu křesťanskému světu před tím nejlepším pohanským, protože v křesťanském světě je místo pro ty, kterým žádný pohanský svět nikdy místo nedal: pro mrzáky a nemocné, staré a slabé, a ještě více než místo pro ně tam byla láska k těm, kteří se pohanskému i bezbožnému světu zdáli a jeví jako neužiteční.“ Ono v Božích očích může být moudrost i užitečnost úplně něco iiného, než jak my chápeme…
A pokud někomu posloužíme, zkusme to příliš nevytrubovat… na jednu stranu, proč se nepodělit o radost s blízkými, ale zároveň ať neví levice, co činí pravice – tak vychovávala maminka malého Káju Maříka… taky se mi líbilo, jak chtěl malý Kája navštívit nemocnou kamarádku Zdenku a měl několik čokoládových figurek a nejdřív si myslel, že vezme pár těch, které se mu moc nelíbily, ale pak si opět vzpomněl na maminčinu radu, aby dal právě to, co co se jemu líbí, aby ho to něco stálo, aby udělal opravdovou radost, pak ten dar má skutečně cenu….
Všimněme si, že i Ježíš dělal mnohé věci velmi skrytě – první zázrak v Káně nebo když uzdravoval, vyvedl nemocného mimo obklopující dav, nebo slepce poslal, aby se šel umýt jinam a on už u toho nebyl nebo když vzkřísil Jairovou dceru, bylo tam minimum lidí nebo při jeho oslavě na hoře Tábor byli jen tři nejbližší učedníci nebo když ho chtěli po nasycení tisíců prohlásit za krále a slavit ho, raději zmizel a horu, aby se o samotě modlil… nedělal nic pro popularitu – věděl, jak je to nestálé a povrchní….
A víte ještě pozor na jednu věc – nejde o pokoru na oko – na efekt – že si dám na odiv ten nejmenší kousek dortu, že si hned sednu na nejhorší židli, že budu dělat pokorné obličeje – v tom je snad ještě horší pýcha – jsem hrdý na to, jak jsem skromný… ono je to spíš komické nebo tragikomické…
Buďme pravdiví – přijmeme v klidu chválu a uznání s vědomím, že díky patří především Bohu, který mne nějak obdaroval a pokud přijde kritika a neúspěch, opět pokud možno v klidu to uznejme, přiznejme si chybu a dělejme něco proto,aby byla budoucnost lepší… je to věrohodné, je to reálné, pravdivé, dobré a inspirující….