Lk 14,25-33 - Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: `Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.' Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci (vojáků) utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“
Milí přátelé,
ano, jde o to, abychom když do něčeho jdeme, si věci pořádně promysleli a pak se podle svých možností sil i okolností rozhodli – jako je to v tom evangelijním příběhu o králi, který jde do boje nebo o staviteli…
ale z Bible i ze života známe i poněkud zvláštní a vymykající se případy – třeba takový Jan Neumann, který z chudých začátků vybudoval desítky kostelů a škol nebo don Bosco, který založil oratoře pro stovky mladíků a mnohdy ráno nevěděl, z čeho zaplatí pekaře nebo řezníka a nebo v Bibli máme Gedeona, který má víc jak 100x menší počet vojáků, než kolik bylo nepřátel, a to ho ještě Pán Bůh přivedl k tomu, aby počet zmenšil nebo takový David, nebyl přece směšný ten mládeneček s prakem na divou zvěř, když se postavil proti hromotlukovi Goliášovi? To musela být dost zoufalá situace izraelského vojska, když připustili, že osud bitvy dají do rukou teenagera….
Něco mají všechny tyto příběhy společného – takto se ostatně vyjadřuje před bojem sám odvážný David. Goliáši, na tvé straně je hrubá síla, ale na mé straně je Bůh….
Když spojíme své slabé síly s mocí Boží, vše je řešitelné – třeba i nasycení 5 tisíc z pár chlebů a ryb….:-).
Vše souvisí ještě s jednou důležitou věcí – s ochotou se všeho zříci, tedy dát na druhé místo – Pán nás někam zve – dona Bosca za kluky, Davida za Goliášem, Matku Terezu za umírajícími bezdomovci na ulici, a dají do toho všechno a jsou naprosto vydáni do Božích rukou…. Tehdy začne Bůh konat velké věci….
Následovat Krista znamená nechat plán na jeho rukou i itinerář, program atd… pamatuji se, jak jsme v Íránu jeli celonočním autobusem – to byl velmi komfortní – krásný bus, s občerstvením a ledovou pitnou vodou – to měli mimochodem zdarma i na ulicích měst. Do autobusu jsme nastoupili třeba v osm večer a dojeli na místo ve čtyři ráno – tím jsme taky ušetřili na těch dlouhých trasách za nocleh… A co ještě bylo skvělé, když jsme došli do centra města, většinou tam byl park a uprostřed něj bývala obrovská veřejná WC s umývadly na ranní hygienu, protože v tamních vedrech bylo dost obvyklé, že lidé přespávali v přímo na trávě v parku… Tehdy jsme jeli busem do Tabrízu na západě země, ale usnuli jsme tak tvrdě, že jsme přejeli asi o 100 km dále do Urmije… Pán nám to hezky naplánoval – takže jsme oproti původní představě zde strávili asi dva dny, našli chrám podle místní tradice s ostatky třech mudrců z Bible a zažili zde krásné věci – Bůh nám to vše zařídil….
Stojí za to občas něco nemít pod kontrolou a vše svěřit do Božích rukou. To je ten rozdíl jestli cestuji za Ježíšem nebo ho opravdu následuji…
A ty jeho požadavky, vzdát se majetku, vzdát se dokonce vlastní rodiny? To by do nebe mohli přijít jen osamělí lidé bez domova…ne? Ale proč rodina, proč lidská šikovnost a přičinlivost, které činí život v tomto světě tak ulehčený, zajímavý a mnohdy zábavný? To nás Bůh obdaroval, abychom to vše zahodili? Určitě ne – jen jde o to, abychom to měli dobře srovnané. Aby Bůh byl první – to není Boží sobectví, to je jediná naše záchrana a pomoc, abychom našli dobrý cíl a cestu k němu a jakkoliv si vážíme rodiny…jak velký dar! Jakkoliv si vážíme věcí – nesmíme na tom všem lpět absolutně – absolutní je jen Bůh…. A v něm je vše a všichni jsou dobří…