Mk 10,17-30 - Když se (Ježíš) vydával na cestu, přiběhl nějaký (člověk), poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: `Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!'„ On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“ Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: „Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.“ Tu mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“ Ježíš odpověděl: „Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný. A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními.“
Milí přátelé,
co mám dělat? Mládenec se ptá Ježíše – aby dostal věčný život? Proč mládenec? Dá se usuzovat, že především mladí lidé hledají svou cestu životem….Je zajímavé, před Ježíšem pokleká. To nebyl obvyklý způsob vyjadřování úcty k obyčejnému člověku…. A pak – Ježíšova odpověď spočívá v důrazu na vztah k bližnímu – nezabiješ, nepokradeš, vztah k rodičům… Mládenec se ptal na svou osobní spásu, na svůj vztah s Bohem a Ježíš ho přivádí k lásce k bližnímu…
To se může stát i nám, že my příliš řešíme sebe a Pána Boha a pro svou zbožnost zapomínáme na její projev v praxi – viz svatý Jakub a jeho slova o tom, že víra se projeví skutkem v lásce k bližním – bez toho je prázdná…
Ovšem zdá se, že mládenec toto vše už dávno dodržuje, že nemá problém se snahou také dobře žít s druhými lidmi a pomáhat jim, ale pořád mu něco schází….
Tehdy na něj Ježíš pohlédne s láskou – a naznačuje mu, že když chce něco velkého, tak se musí umět zříci toho, co má… Ale on je příliš svázán se svým majetkem a proto odchází smutný. Jako by on nevlastnil majetek, ale ten majetek vlastnil jeho… My všichni sice nejsme miliardáři, ale máme co potřebujeme k životu, nemáme se špatně, abychom si museli závidět…
A ohledně lpění… přemýšlím, jak by asi vypadal takový rozhovor mezi mladým člověkem a Bohem dnes. Třeba by Ježíš řekl: Odlož svůj mobil, zkus žít chvíli „offline“ a pojď za mnou…. Kolik lidí by odešlo smutných, protože žit mimo sociální sítě by bylo pro ně naprosto nemožné. A přiznám se, že když při povodních dva dny nešel na faře internet, taky jsem byl celý nesvůj a měl jsem pocit, jako bych viděl na jedno oko nebo měl jen jednu ruku…, najednou jsem nemohl platit faktury a odpovědět na mail, zjistit nějaké informace, měl jsem pocit, že jsem mimo… natož ten kdo od raného dětství visí na sociálních sítích….
Jsme bohatí na kontakty s lidmi na informace a na účast v různých sociálních skupinách, na dění ve světě kolem nás a jak jsme propojeni, tak jen tehdy máme pocit, že existujeme, tak se potvrzujeme…, každým lajkem nebo odpovědí… Jde o to, abychom – jako ten bohatý mládenec – mohli pochopit, že v kontaktu s Bohem je vše, že je to bohatství, které vše překonává….
Ostatně virtuální kontakt nám stejně nikdy nenahradí osobní setkání a pohled na monitor počítače nám nenahradí osobní zážitek z přírody nebo živého společenství….
Jak těžko se bohatí dostanou do Božího království, říká Ježíš… Opravdu? Někteří opravdu ano, protože jsou příliš zavaleni svou důležitostí, majetkem, kariérou, že je ani nenapadne se pídit, hledat Krista…. Není na něj čas, není pro ně zajímavý…. Podobně všichni zavalení tímto světem, slávou, starostmi.
Ale pak se takový člověk podobá někomu, kdo jde do botanické zahrady a nemůže tam dojít, protože cestou ho zaujme první pampeliška v příkopě a nechce jít dál, nebo někdo, koho pozvali na živý koncert a on se nemůže odtrhnout od chrastícího a šumícího tranzistoru… Takto bohatí jsou vlastně strašně chudí, když své štěstí spojují s tím, co pomine…
Ale jsou zase bohatí, kteří dokážou žít střídmě a bohatstvím pomáhat druhým a jsou také chudí, kteří si nechají pro zlámanou grešli vrtat koleno…nejde tak o vlastnění, jako o osobní vztah……..
A ano, je úžasné, že u Boha je nakonec možné všechno – jako má šanci ten mládenec s velkým kontem, tak i ten co se neumí odloučit od chytrého mobilu nebo jiných věcí… jednou to půjde. Občas nám Bůh zazáří v životě tak, že na něho nebudeme moci zapomenout a řekneme s Tomášem – Pán můj a Bůh můj…