Milí přátelé,

dnes je radostná neděle…, poločas vánočního očekávání je za námi a vánoce se opravu už nezadržitelně blíží…

Všimněme si toho rozdílu, že děti jásají a přejí si, už aby to tady bylo – prázdniny a Vánoce – a většinou rodiče spíše vzdychají:  ještě ne, nic nemám připraveného…, aspoň že to není jako loni, kdy 4. adventní neděle během odpoledne přešla v Štědrý večer a ze čtvrtého adventního týdne nezbylo nic…, letos aspoň dva dny k dobru:-)

Mimochodem ty zmíněné děti – obzvlášť malé děti – se dokážou rychle rozplakat jako ze srdce – upřímně rozesmát a radovat se třeba z maličkostí….

Stále mi v mysli a paměti zůstává jeden obrázek k prezentace o JAR: Předjíždíme kdesi na venkově mikrobus narvaný školními dětmi, které nám přesto nadšeně mávají z okénka – nic si nedělají z toho, že se mačkají, ale jedou… taky jsem to zažíval, když jsem jezdil ze školy v půl třetí z Dobrušky autobusem a někdy jsem nechtěně poloseděl na skutečně sedící paní a když lidé vystupovali, dokázali mi během chvíle sundat rozepnutou bundu – prostě jsem tzv. stál na jedné noze a ještě ne na své:-)… ale já byl taky šťastný, že jedu, jedu domů….

Ano, dětem stačí málo a když si na určitou skromnost zvykneme i my dospělí, budeme myslím radostnější a štastnější… nejde skutečně o to mít, ale  spíš s někým být a někým být…

Jelikož – zdá se mi – žijeme v civilizaci, která adoruje úspěch, bohatství a slávu, jako i velké pohodlí – je úměrně tomu velmi mnoho lidí nešťastných a naštvaných – máme mnohem víc, než většina světa a jsme  při tom nešťastní….

Máme vše potřebné k životu…, ale to srovnávání se…. , závist…

Nicméně jako křestané tady máme sázku na jistotu –  dnešní text z proroka Zachariáše – uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele, zla se už neboj!

Není to krása? A přitom si Pán nedává podmínku, že nejdříve musíme být úspěšní a bohatí a pak se s námi bude bavit, dokonce o nečeká, až budeme svatí a dokonalí – už teď- když jsme nedokonalí hříšníci, nás miluje a raduje se z nás….

Svatý otec František v jedné ze svých promluv – právě na tohoto proroka poukázal na tři důvody k radosti:

Za prvé se tato radost rodí z odpuštění: »Hospodin zrušil tvůj trest« (Sof 3,15), jak praví Sofoniáš. Odtud plyne pobídka k radosti – vyvodil papež: „Nežijme vlažně, vždyť víme, že nám bylo odpuštěno. To je vlastní kořen křesťanské radosti. Pomysleme na radost vězně, kterému je oznámeno propuštění, nebo na nemocné a ochrnuté, kteří byli v evangeliu uzdraveni. Proto je nezbytné si uvědomovat vykoupení, které nám přinesl Ježíš.“

„Jeden filosof, který se označoval za agnostika či ateistu – nejsem si jistý – kritizoval křesťany takto: »Křesťané říkají, že mají Vykupitele. Já ale uvěřím ve Vykupitele, až se budou tvářit jako vykoupení, až bude jejich tvář zářit radostí z toho, že jsou vykoupeni.« Máš-li však tvář funebráka, jak mohou věřit, že jsi vykoupen a že ti byli odpuštěny hříchy? Toto je první bod dnešní liturgie: jsi ten, komu byly odpuštěny hříchy. Každému z nás byly odpuštěny.“

„Bůh je Bohem, který odpouští – řekl dále papež – a proto přijměme toto odpuštění a s radostí jděme dál. Pán i potom odpustí to, čeho se ze slabosti všichni dopouštíme.
Druhým aspektem pobídky k radosti je skutečnost, že Pán jde spolu s námi – pokračoval papež. Již od chvíle, kdy povolal Abrahama je mezi námi, v našich zkouškách, těžkostech i radostech, ve všem. A proto se také – vybízel dále – během dne obracejme slovy k Pánu, který je nám v životě po boku.

Třetím aspektem je, že radost uprostřed nezdarů nedá našim rukám ochabnout.“ „Životní pesimismus není křesťanský. Vyrůstá z kořene, který neví, že se mu dostalo odpuštění a nikdy nepocítil Boží něhu. A můžeme říci, že evangelium nám tuto radost ukazuje: »Maria s radostí spěchala«. Také radost nás nabádá ke spěchu, neboť milost Ducha svatého nezná pomalost. Duch svatý vždy pospíchá, pobádá nás, abychom šli vpřed, kupředu jako vítr vanoucí do plachet loďky.“

Takže nebojme se, radujme se z osvobození ze hříchu, z toho, že Bůh je  s námi a dává nám sílu ke všemu co nás čeká…kéž je naše radost nakažlivá i vůči okolnímu světu….