Lk 1,39-45 -V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!"
Milí přátelé,
znáte to, když k vám má přijít nějaká návštěva, tak jste vždy trochu nervózní, jestli je doma pořádek, jestli je všechno připraveno a nachystáno, děti čistě oblečené a aby moc nezlobily, abyste na návštěvu prostě udělali dobrý dojem. Ale co dělat? Když návštěva přijde bez ohlášení? Už zazvonila, stojí přede dveřmi a vy nemáte nic nachystané… sice jste uchráněni horečných příprav, ale zároveň ten šok… takto bychom mohli charakterizovat návštěvu Panny Marie u Alžběty….
Jenže je to krásné setkání – pravděpodobně nečekané – nebyly mobily, maily, nic….ani pošta nefungovala tak, jak ji známe a zvl. u obyčejných, ne bohatých lidí….
Maria jde sama, když se od anděla dozví o své příbuzné Alžbětě, že je v požehnaném stavu… nikdo z lidí jí to neřekl….a jako uvěřila, že ona sama má být matkou Boží, tak prostě uvěřila, že její bezdětná stará tetička očekává dítě….U Boha přece není nic nemožného…
A když vejde do Alžbětina domu – nemusí si navzájem nic vysvětlovat…. Je to vlastně pokračování mystického setkání s andělem…. I zde působí Duch svatý a Boží milost v nastávajících maminkách i jejich ještě nenarozených dětech, Alžběta vnímá okamžitě, podobně jako její dítě, …kdo přichází – už to není ta mladičká neteřinka, ale matka mého Pána…..
Každý člověk už ze své podstaty si zasluhuje úctu – všichni jsem obdařeni nesmrtelnou duší, rozumem, vůlí, svobodou…, ale o co větší úcta k někomu, kdo v sobě nese Krista, kdo je jím požehnaný, koho vede Boží Duch, kdo je naplněný milostí….
Maria, je maximálně otevřená vůči Bohu a jeho přítomnosti, nic v ní nepřekáží a nevadí… je to bezpodmínečné….plné…je milosti-plná…..je požehnaná…
Dá se říci, že příbuzná Alžběta je první mariánskou ctitelkou – viz Petr Mareček. Ona je dojatá Mariinou návštěvou, i skrze reakci svého syna, je přemožena radostí – je to čiré štěstí a jásot… Vidíte, v co se změnila nečekaná návštěva – v chválu Boží od Alžběty a později i od Marie v Magnifikat….
Pro nás je to dar modlitby. Anděl při zvěstování pronesl začátek pozdravu Zdrávas Maria a Alžběta se přidala s oslovením, požehnaná jsi mezi ženami a my k tomu přidali ve středověku – svatá Maria, matko Boží pros za nás hříšné… Uvědomujeme si spolu s Alžbětou, která říká – jak jsem si zasloužila, že ke mně přišla matka mého Pána, že jsme obyčejní hříšníci a nemáme žádnou zvláštní zásluhu…
V každém případě dnešní evangelium je příležitostí uvažovat nad navštěvováním…. V blízkých vánočních svátcích nás čekají mnohé návštěvy – naše u přátel a zase jiných přímo u nás. Určitě by stálo za chvíli přemýšlení, jestli není někdo z našich příbuzných nebo přátel, které jsme už dlouho neviděli? Moc se nám tam třeba nechce, ale bylo by to velkým povzbuzením. A pak, když někam přijdeme, dokážeme s sebou přinést s empatií kousek radosti, povzbuzení? Jsme v tom aspoň trochu podobní Marii? Velké dary asi nemá, ale přichází naplněna Bohem…
A pak, pokud jsme hostiteli, pokusme se jako Alžběta být citlivými vůči příchozím a v každém rozpoznat a ocenit něco krásného a dobrého – pohostit ho nejen cukrovím, ale i pozorností vůči němu s vědomím, že platí staré rčení – host do domu, Bůh do domu….