Rabín pocítí velkou touhu po hledání moudrosti a odejde z vesnice poustevničit na poušť. Po dvaceti letech se jednoho dne vrátí do vesnice. Má hluboký zamyšlený pohled a úctyhodný vous až k pupku. Celá vesnice se seběhne kolem něj. „Tak co, rabbi, tak co? Na co jsi přišel na poušti? Řekni nám tu hlubokou moudrost!“
„Zjistil jsem, že život je jako hluboká studna…“
„Cože? Tys byl celých dvacet let na poušti jenom proto, abys zjistil, že život je jako hluboká studna?!“
„No tak ne, no…“
Chudák, tak se snažil, takové úsilí tomu věnoval a nic z toho… Přitom Boží moudrost je tak dosažitelná! Podle 1. čtení se válí po ulicích, sedí nám u dveří a opírá se o ně. Stačí otevřít dveře a vyvalí se nám do bytu. Není potřeba mít něco zvláštního k jejímu získání. Ani vyšší inteligenci, ani dobré vzdělání. Je tu pro malé děti stejně jako pro učence. Snadno ji najdou ti, kdo ji opravdu hledají. Stačí chtít vidět. Chtít vidět věci tak, jak jsou, ne tak, jak je někdy chceme.
Když chceme vidět věci tak, jak jsou, jsme schopni si všimnout moudrosti všude tam, kde bychom ji nečekali, a ve chvíli, kdy jsme ji nečekali.
A to je také dobře vidět v podobenství o deseti družičkách, které nám dneska Ježíš vypráví. Co mají společného? Všechny vědí, co chtějí. Touží být na nebeské svatbě. Chtějí se setkat s Ženichem a sloužit mu. Všechny mají stejný cíl a stejnou touhu. Jsou to obrácené duše. Ví, co chtějí a jsou odhodlány toho dosáhnout. To by snad na nebe mělo stačit. Nebo ne?
Od začátku vyprávění je nám jasné, že jedny dopadnou dobře a druhé špatně. 5 je prozíravých, 5 pošetilých. Známkou potřebné prozíravosti, která odlišuje jedny od druhých, je olej v zásobě. Pošetilé si myslí, že Ženich musí přijít hned. Já už jsem přece připraven, tak šup, šup, Pane Bože. Já čekám. Prozíravé však uznávají, že sám Ženich ví nejlépe, kdy má přijít. A z našeho hlediska se může opozdit. Je potřeba mít olej do zásoby. Prozíravé družičky tedy jsou těmi, kdo nechtějí vidět věci podle své potřeby, ale tak, jak jsou. Bůh se může chovat podle svého svobodného úsudku, ne podle našich představ. Moudrost tedy můžeme získat díky pokoře a trpělivosti. Může si přijít, kdy chce a kde chce. A já mám být připraven/a.
Na podobenství je krásné, že ukazuje i hříšnost spravedlivých. Všechny panny mají bdít. Avšak všechny usnou. Pošetilé i prozíravé. Ano, všichni děláme chyby, v tom jsme si rovní. Ale nemusíme dělat fatální chyby, pokud nejsme zahledění jen do sebe. Když Ženich náhle přijde, prozíravé družičky si opět rozsvítí své lampy, znovu podnítí svou pohaslou touhu, protože pokorně předpokládaly, že přijde krize, že se Ženich zdrží. Teď jsou připraveny, drží v rukou lampu, která osvěcuje jejich tváře a Ženich je tak může poznat. Ty, které kvůli své domýšlivosti předpokládaly, že další olej nebude potřeba, stojí ve tmě. Ve svém studu však navíc zpanikaří a udělají osudovou chybu: odejdou v ten nejnevhodnější moment. Hned nato přijde Ženich. Nesetkají se s ním a nemají tak ani možnost ho požádat o odpuštění, že jsou nepřipravené. Strach, že se před ním nemohou tak ukázat, je vedl k horšímu rozhodnutí. Zda by směly i se zhasnutými knoty vejít na svatbu, nevíme, podobenství o tom mlčí. V tom je však naděje. Kdyby měly pokoru před Ženichem stanout nepřipravené, avšak kajícné, třeba by to dopadlo dobře. Když se však přiřítí k zavřeným dveřím, už se nedá nic dělat. Ženich je nepustí dovnitř ne proto, že by na ně byl nazlobený, že byly lehkovážné, ale prostě proto, že je nezná. Nesetkal se s nimi v průvodu, protože tam nebyly. Jsou to pro něj neznámé dívky potulující se nocí ulicemi.
K získání moudrosti je proto nutná i rozhodnost. Když už ta příležitost přijde, musíme ji chytit za pačesy, ať už si připadáme moudří nebo pošetilí. Nepromarnit chvíli setkání s Bohem. Žádný takový moment se neopakuje.
Až se tedy Moudrost Boží, Syn Nebeského Otce, Ježíš Kristus, nečekaně posadí u našich dveří, neposílejme ho pryč, protože nemáme naklizíno… Ať vstoupí! On je tu Pán! On si rozhoduje o tom, kdy je pravá chvíle.