Představte si, že vybíráte dárek pro člověka, kterého si velmi vážíte, chcete ho poctít, jste ochotni obětovat mnoho peněz. Vyberete něco tak drahého, až vám vaše ještě dražší polovička vyčiní, že nezodpovědně zacházíte s financemi rodiny. Ale i tuto oběť jste pro onu osobu ochotni přinést. Je to nějaká drahocennost nebo něco praktického, co se dotyčnému bude hodit a co mu usnadní hodně práce, víte, že to prostě potřebuje. Myslíte na to, jak bude mít z vašeho dárku radost. Ale pak vidíte, jak skončil v rohu nebo v komoře pod vrstvou prachu. Nepochopil, jakou vzácnost má doma! Dokonce po letech zapomněl, od koho ji dostal, rozhodne se překážejícího krámu zbavit a zamyslí se, komu by se tak asi mohl líbit. No, samozřejmě vám ho s úsměvem vrátí. To může zamrzet.
I Ježíš těžce nesl nepřijetí spásy, kterou nabídl svým současníkům. Nebylo to jen povzdychnutí. Předtím, než vypráví farizeům toto podobenství o hřivnách, pláče nad Jeruzalémem, který zabíjí proroky a odmítá i Mesiáše. S hněvem proklíná neplodný fíkovník, na němž nenalezl plody víry. Ztotožňuje dnes zákoníky s posledním ze tří obdarovaných mužů, který svůj dar vzal, zakopal a pak vrátil svému Pánovi. Nepochopil, čeho se mu dostalo, a přišel nejen o svůj dar, ale důvěru k Pánu. Tak i zákoníci židovského národa, kteří se dočkali Mesiáše, nepochopili, kdo k nim přichází. Vlastně ho ani nepotřebují, protože se spasí sami pomocí dodržování Zákona. Snaží se být naprosto přesní, čistí, perfektní, aby je nemilosrdný Bůh, jak si ho představují podle sebe, nemohl z ničeho obžalovat. Chyba není v jejich přesnosti – hřivnu dostali, postarali se o to, aby ji někdo neukradl, nebo aby u směnárníků nechtěli za její uložení úrok, a pak ji “poctivácky” vracejí v naprosto stejné váze a hodnotě. Problém je v tom, že nepředpokládají, že ona hřivna byla pro ně, že jim Pán přeje, že je má rád.
Ježíš přišel, aby nám dal hřivnu své lásky, která se zdvojuje láskou k bližnímu.
Ano, ne všichni jsme v životě dostali stejně lásky. Někteří měli zázemí fungující rodiny, jiní ne. Rozdíl může být někdy do očí bijící. Avšak fakt samotné chtěnosti Bohem, totiž, že jsem, je hřivnou, která, pokud je přijata, stane se radostí být. Jsem, Bůh mě chtěl, jsem obdarovaný životem a mohu sám sebou obdarovávat bez ohledu na to, jak vypadám, jaké mám přednosti či slabosti.
Ježíš přišel, aby nám dal hřivnu své lásky, která se zdvojuje láskou k bližnímu. Prvním darem, jaký jsem dostal, jsem já sám. Přijímám se od Pána a pak se daruji mu skrze bližního. To je logika Nejsvětější Trojice, to je nebe. Kdo přijme život v této logice, pro toho platí: “Pojď se radovat se svým pánem.”