Jan 9,1-41 - Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ - to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: `Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: `Vidíme.' Proto váš hřích trvá.“
Milí přátelé,
tak jsem se konečně dočkali. Máme dnes v liturgii Janovo evangelium a budeme taky o něm mluvit.
Slepý vidí a vidoucí nevidí a nechápou – dalo by se říci takové shrnutí toho dlouhého příkladu v evangeliu. Je to krásný příběh, který v sobě nese bolest – slepý od narození, strach a zbabělost – rodičů, odvahu- vidoucího, hněv – zákoníci, humor – uzdraveného a trest pro něho i odměnu od Ježíše….
Ten člověk toužil po uzdravení fyzickém – a vlastně i po něčem, co ani nechápal – nikdy za život neviděl lidskou tvář, moře nebo panorama hor, neviděl, kapku rosy, oči dítěte nebo půvab motýla a teď najednou je uzdraven – Tolik vjemů najednou! Musí s ale taky snažit – Kristus pomáhá, ale chce taky naši spoluúčast… Má úctu k nám, nepodceňuje naše schopnosti…. A tak slepec prohlédne – je to jako objevení Ameriky a to doslova, nový svět – starý a přece nový a novým se stává i on, že si svýma vidoucíma očima není podobný s dřívějškem – je to úžasné, takto objevovat nově svět a protože je nadšený a otevřený a taky vděčný, vysvětluje všem tazatelům, co se stalo a stojí pevně za tím, kdo mu pomohl, za cenu toho, že byl vyloučen… On totiž nemá strach – dotkla se ho milost, radost a ví, že je to dar od Boha….A když ho Ježíš ….vyhledal(!) – dostane další příležitost prohlédnout – vidět Krista, jako svého Boha a Pána…. Nádhera…! To mu nikdo nevezme…
Není to podobné člověku, který poznal, Boha, který uvěřil ? A co teprve v nebi, až my budeme stát tváří v tvář Kristu…..
Kéž i my jsme otevřeni k Božímu vedení a vidíme ho v lidech, událostech….
A co Jan?
Jan má jako atribut orla – pána oblohy – jako se orel vznáší na nebi, tak i Jan se svým Prologem se pohybuje na výšinách i hlubinách Boží podstaty – …je to evangelium ne tak zázraků, jako spíš teologie, duchovní hloubky. Text byl napsán v Efezu, kolem roku 90. Nazývá se jako ten, jehož Ježíš miloval, on velmi pronikl do podstaty Ježíšova učení….
Jan pocházel z Betsady a původně jako syn Zebedeův a bratr Jakubův – byl rybář. Nejdříve byl učedníkem Jana Křtitele a později se přidal s Ondřejem k Ježíšovi – viz rozhovor: Mistře kde bydlíš? Pojďte a uvidíte…., šli a viděli a zůstali…. Jan byl v úzké trojici – Petr, Jakub, Jan – stal se svědkem proměnění na hoře Tábor, jako i utrpení Ježíše v Getsemanech. Umírající Ježíš mu jako jedinému apoštolu pod křížem svěřil matku a Jana své matce (Jan 19,26,27). Jan jako jediný z apoštolů nebyl mučedníkem, ale byl ve vyhnanství na ostrově Patmos…Zemřel v Efezu kolem roku 100.
Nepatří k tzv.synoptikům, v mnoha věcech se odlišuje i když podstata svědectví o Ježíši zůstává stejná….Ze zázraků – na rozdíl od Marka -jich má jen sedm, ale pět těch, které nemají ostatní… Zaměřuje se na Ježíšovy výroky a učení….
Ústřední myšlenkou je láska. „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3,6). Přikázání lásky jako něco nového: novém přikázání vám dávám. Abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás, tak se milujte i vy. (Jan 13,34)
Originálně má Samařanku, svatbu v Káně, u Večeře Páně – má mytí nohou, ale ne proměňování, je zaměřen na Ježíšovo utrpení, jeho výroky o vinném kmeni a ratolestech, jeho velekněžskou modlitbu za učedníky a za svět…
Jsou mu připisovány i 3 listy a Apokalypsa…
Jan měl otevřené srdce pro Krista a jeho učení, proto viděl hlouběji a dál, je vlastně podobný slepému u rybníka Siloe… On se naučil vidět nejen fyzicky, ale i srdcem, osobní zkušeností… Kéž i my vidíme, žijeme a svědčíme…….