1 Petr 2,4-9 - Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: `Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, (přináší) čest, ale těm, kdo nevěří, je to `kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal' ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.
Milí přátelé!
Četl jsem kdysi legendu o slavném indickém Tádž Mahalu. Když se před staletími tento skvost stavěl, bylo to proto, že místní král miloval svou ženu, ale ta mu záhy zemřela, A tak jako věčnou připomínku na ni nechal stavět nejkrásnější hrobku na světě… Ovšem trvalo to pochopitelně dlouhé roky a on se natolik zahleděl a zabral do své stavby, že pomalu zapomněl, pro koho ji vlastně staví. Takže jednoho dne se stalo, že při obhlídce stavby zakopl o jakousi truhlu a nechal ji vyhodit, aby nepřekážela. Byla to rakev s jeho chotí….
Ano tak to může vypadat s naším životem, když se za něčím řítíme a přestaneme mít na zřeteli cíl a smysl všeho, o co se snažíme…, když zapomeneme na to, od koho pocházíme, kdo nás doprovází a ke komu směřujeme… A tak se stalo, že i Ježíš Kristus, který pro nás udělal vše, se stal kamenem, o který se zakopává, který překáží a vadí… Je to kámen, který stavitelé zavrhli, ale – stal se kamenem nárožním, tedy tím nejdůležitějším!
Vzpomeňme na podobenství o stavbě domu, který byl postaven na písku pomíjivosti a na dům postavený na skále Boží přítomnosti – jen ten druhý měl šanci vytrvat ve zkouškách… To platí jasně i pro náš život.
Taky se vám už někdy stalo, že věc, které jste se báli, nebo vám byla přímo protivná, tak jste si ji oblíbili? Nebo člověk kterého jste po prvním setkání moc nemuseli, tak jste časem zjistili, že je skvělý a stal se vaším dobrým přítelem? Tedy ten, o kterého jste zakopávali, stal se vaší pomocí?…
Podobně mnoho lidí, zdá se, má k Ježíši a hlavně k církvi, jeho tajemnému tělu, spoustu předsudků.. Možná někdy oprávněných, protože když se setká se mnou – chybujícím člověkem – a který ho zároveň nějak reprezentuje, tak si mé chyby spojí i s celým křesťanstvím… Ale my víme, že nemůžeme zevšeobecňovat, ale že taky z druhé strany máme velkou zodpovědnost…
A jak píše svatý Petr ve svém dopise – Bůh z nás učinil královské kněžstvo, adoptoval si nás jako Boží děti…. Jsme součástí jeho stavby církve, jsme jako on živými kameny.
A jestli má církev v čase a prostoru vést lidi k Pánu Bohu, jak vypadá náš život pro druhé?
Jsme aspoň trochu hvězdou, která svítí druhým na cestu? Ježíš k tomu dodává – ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a mohli velebit vašeho nebeského Otce a nebo jsme balvanem, o který neustále klopýtají?
Pozor! Tady nejde o to, stát se měkkou lavičkou nebo přímo gaučem, kde se lidé uvelebí a ukolébají s pocitem, že být křesťanem, vlastně po člověku nic nechce, nabízí pohodlí a klídek… Ne! Jsme živým kamenem i s jeho náročností a pevností určitých zásad… Jen tak můžeme být přitažliví pro ty, kteří něco dobrého hledají…..
A ještě něco k naší důstojnosti a důležitosti:
Žalm 8: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.
Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:
Jsme podle Petra svaté kněžstvo… svatý je ten, kdo nejen vykazuje pěkné vlastnosti, jako pravdivost, pokoru, lásku, poctivost a věrnost i radostnost, ale taky je to někdo kdo je naplněný Duchem svatým, z něhož vyzařuje ne jeho ale Boží láska, patří ne světu, ale Bohu… A kněžstvo které má podíl na jeho díle, na jeho oběti za svět, který sebe i druhé přibližuje Bohu a do Božího království… Svaté kněžstvo jsou křesťané, kteří nejen vyznávají svou víru, ale také Boha upřímně uctívají – modlitbou, bohoslužbou, životem, svědectvím…..
Kéž jsme jimi i my….