1 1Petr 3,15-18 - Milovaní! Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného. Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.
Milí přátelé,
1.Petrův list byl napsán křesťanům v pěti římských provinciích Malé Asie, aby je povzbudil v jejich nelehkém postavení při pronásledování. Chce jim dát naději, povzbudit je v lásce navzájem…. a zdá se, že hlavním tématem je zde naděje…buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje…
Ohledně naděje – co to je vlastně naděje? Je to radostné a reálné očekávání nějakého budoucího dobra. My to mnohdy říkáme – mám naději, doufám, že mě nevyvolají z fyziky, doufám, že ten film bude stát za ty peníze, doufám, že na ten los vyhraju – proč bych si ho jinak kupoval, že? Doufám, že benzin zlevní, doufám, že má manželka bude mít lepší náladu, doufám, že mne rodiče pustí s kamarády ven… V běžném životě žijeme od naděje k naději….a to jsou ještě důležitější věci – jako naděje na uzdravení. na novou práci, na usmíření atd….
Akorát když se naplní naše očekávání, tak se rychle otřepeme a začneme zase toužit po něčem jiném… A když se naše očekávání nesplní, tak máme pokušení vše svést na Pána Boha, že nás nechal ve štychu…, že nás nemá rád nebo je bezmocný nebo vůbec není…?
Vztahovat křesťanskou naději na tento svět je ošidné… Bůh nás může, ale taky nemusí vyslyšet podle našich přestav a vůbec nejde o to, jestli jsme hodní nebo ne a jestli jsme se správně pomodlili… Bohu jde o naši spásu, a tak někdy to jde podle našich představ a někdy ne, ale vždy to vede k naší dobré věčnosti…Takže cílem není jen dosáhnout nějaké pozemské dočasné věci, ale spása naše i těch druhých…
A co je zdrojem naší naděje? Kristus! Cílem? Kristus! Motivem? Kristus…Ale trochu podrobněji: když se nás budou lidé ptát po důvodech naší naděje, tak co říci?
Naděje není jen pocit, to je málo, je to rozhodnutí – křesťanská naděje totiž není závislá na výsledku nějakých věcí, ale na Bohu a důvod k ní?
V tomto světě je vždy 1.naděje na změnu: teď třeba to konečně vyjde s tou prací, 2. pak je to odolnost: vydržím víc, než jsem si myslel a za 3.: je to lidská tvořivost – jsme neuvěřitelně vynalézaví, jak řešit situace….
A konečně tedy duchovně?
Základním kamenem naší naděje je vzkříšení Ježíše Krista – tím se potvrdila pravdivost jeho učení a oprávněnost naděje na věčný život – který nám přislíbil. Naopak, jak říká svatý Pavel, pokud Kristus nevstal z mrtvých, pak celé naše věření i naděje jsou prázdné, nemají se o co opřít.
Díky tomu, že jsme vykoupeni, tak se nám nabízí cesta ven z důsledků hříchu a zla. Boží láska je vždy silnější.
Pak je dobré si připomínat, že i když my jsme často svým životem nevěrní, Bůh je věrný a miluje nás a udělá vše pro naši záchranu.
A kde najít sílu? Máme modlitbu, svátosti, společenství církve, tedy jeho tajemného těla… nejsme sami. Provází nás Pán, provází nás naše společenství… V tom je pravá naděje, která se jednou promění v realitu…