Milí přátelé,

v už oznamovaném seriálu The Chosen – Vyvolení – je dost podrobně popisována situace, kdy apoštolové Jakub s Janem jdou na popud maminky za Ježíšem a chtějí si zajistit teplá místa ve vládě Božího Syna v jeho království. Apoštolové se velmi rozmrzeli… píše Pásmo… V tom filmu je to velmi zdůrazněno, jak /logicky/ se rozmrzel i Ježíš. Vždyť po něm chtějí poněkud sobecky něco výjimečného jen pro sebe a ještě z toho tak zoufale trčí v pozemské představy o štěstí a o nebeské kariéře….Když on mluvil o lásce k bližnímu, o nejvyšší oběti, o pomíjivosti tohoto světa – jako by nic jeho žáci nepochopili….

Ono apoštolové v tom nebyli úplně nevinně, že se zlobí na Jana a Jakuba – všichni totiž řešili, kdo z nich je největší a nejdůležitější. Pokud Jan s Jakubem chtěli být po levici a po pravici Ježíše, nám se může vybavit i jiná dvojice těch, co jsou nakonec Ježíšovi nejblíž – dva zločinci na kříži, umírající po levici a po pravici – jak jinak jim mohl Ježíš odpovědět, než – „nevíte co chcete“…..

Možná i my můžeme být podobní apoštolům. Sice neexistuje modlitba, která by byla natolik naivní nebo  požadující obyčejné věci, že by ji Bůh nechtěl slyšet, ale zároveň přemýšlejme, na  čem nám záleží nejvíc? Není to  tak, že nebe máme jen něco jako pojistku pro případ, že tedy budu muset opustit tento svět se vším, co obnáší? A že si do něj přináším své lidské představy? A hlavně jde o to abychom pochopili, že naše štěstí nebude spočívat ve vlastnění úřadů, pozic nebo majetku, ale ve vztahu – v lásce k Bohu a bližním…. To je Ježíšovo poselství pro nás.

Ježíš tedy bratřím odpovídá – nevíte co chcete… Apoštolové to dostali jasně – a my? U nás zdá se mi, že někdy chceme něco jako malé děti a neumíme říci k tomu- buď vůle tvá…. Nevíme totiž, co je k našemu dobru – možná úspěch, ale také možná neúspěch, možná zdraví, možná nemocnice, možná bohatství, možná skromný život… Znám jednoho člověka, který toužil po rodině, dětech, normálním manželství a v realitě je bezdětný, jeho postihla dlouhodobá nemoc a  a podobně i jeho manželku. – A právě tato situace mu pomohla být blízkým k Bohu, toto se stalo jeho cestou k naplnění života, i když z lidského pohledu to vypadá jinak… Podobně i nám Bůh někdy hatí náš život a plány, ale ne proto, aby nás ničil, ale aby nás přivedl k dobru, a někdy i skrze nás i k dobru přivedl další lidi…. Kdybychom tehdy neonemocněli, nikdy bychom se při léčbě nesešli někým, komu vydáme svědectví o víře, kdybychom nežili zde a v těchto podmínkách, nedozráli bychom k této chvíli, kdy jsme zde a přemýšlíme o tom….Nic se neděje náhodně – vše má svůj smysl…

A rozhodně nejsme loutky, pořád se rozhodujeme my sami, záleží na nás, jak na situaci  zareagujeme, ale zároveň nic se neděje zbytečně  a náhodou…..Boží Prozřetelnost je za tím.

Ježíš také pronesl tuto větu:“mezi vámi tomu tak nebude“ – to zní jako příkaz – když se zmiňuje o tom, jak lidé chtějí vládnout a řešit druhé… U jeho následovníků – žádné vyvyšování se nad druhé…  Služba, to je to, co má  být pro nás typické – on sám dal jasný příklad při večeři na Zelený čtvrtek, když na sebe vzal pozici otroka, aby umyl svým žákům nohy –  když po první mši svaté říká – to čiňte na mou památku, tak jistě nejen o ono slavení tajemství eucharistie po všechny věky, co církev zůstane církví a svět světem, ale také onen symbol služby. Má být typický pro křesťany ve všech dobách. Ale taky ve všech dobách tu je pokušení spojit hlásání víry s mocí a silou, jít cestou slávy a bohatství… Jakkoliv některé lidi papež František uvádí do rozpaků a někdy i i odmítání, když  má odvahu začít řešit bolavé otázky naší víry a současného světa, tak nikdo mu nemůže upřít důraz na pokoru, chudobu a onu službu… tedy to, co Ježíš tak naléhavě kladl na srdce apoštolům a vlastně i nám….