Mk 12,28b-34 - Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: ‘Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.’ Druhé je toto: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’ Žádné jiné přikázání není větší než tato.“ Učitel Zákona mu na to řekl: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“ Když Ježíš viděl, že učitel Zákona odpověděl rozumně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.
Milí přátelé,
papež František v roce 2018 pronesl promluvu na toto téma a jasně v ní říká, že milovat Boha bez lidí a milovat lidi bez Boha jaksi nejde, Pokud tedy chápeme podstatu světa. Vždyť kdo stvořil svět, kdo ho zapříčinil, kdo nás poslal do tohoto prostředí a mezi tyto lidi, kdo nám daroval naše blízké? Bůh…
Bůh je v Bibli ztotožněn s láskou, nemůžeme ho vynechat… Humanismus a láska k člověku jsou skvělé a chvályhodné…, ale jsou jaksi na vodě nebo bez základu, pokud tuto lásku nestavím na jejím Tvůrci a Podporovateli… Dokážete si představit fungující a stabilní dům bez základů? Já moc ne….
Podobně ale naopak mohou se najít i věřící křestané, kteří opravdu upřímně milují Boha nebo si to aspoň myslí, ale jaksi se míjejí s lidmi kolem sebe – tady bych naopak mohl říci: k čemu jsou základy bez vlastní stavby? K čemu mystický vztah s Bohem, když se neprojeví v praxi v lásce k člověku? – Ježíš to mnohokrát ukázal svým příkladem – když uzdravoval, křísil, vysvobozoval a povzbuzoval trpící, tak jasně naznačil, že lásku k Bohu je třeba vyjadřovat v konkrétních vztazích k lidem kolem sebe….
A je tu na místě také jedna důležitá otázka – kdo je vlastně můj bližní? Manželku nebo manžela, spolupracovníka někdy také, přátele a kamarády si vybíráme… ale bližního ne… Bližní, biblicky vzato, nám nemusí být sympatický, nemusí to být kamarád nebo přátelé… Je jím ten, kdo mi je nablízku… teď v kostele je náš bližní náš soused v lavici, v našem bydlišti naši sousedé, lidi které potkáváme nebo s nimi jsme třeba i jen náhodně… Všichni, které nám Bůh posílá do života, jsou naši bližní…. Teoreticky víme, že máme milovat všechny ale jak je to těžké, když je to zrovna protivný soused nebo nepřejícný kolega v práci! Přesto v nich jsou naši bližní, které máme ne jen tolerovat anebo snášet, ale milovat! To je naše strategie, v tom je naše síla… jak je v náchodském kostele na vítězném oblouku napsáno: láska přemáhá svět…. – tedy ne hrubá moc, ani diplomacie, ale láska…
A jaká láska? Někdy si ji pleteme s emocemi, které odejdou, tak jak přišly. Proto je tolik vztahů tak nejistých a nestálých… A ohledně lásky všeobecně ke všem lidem, všimněme si, jak Ježíš mluví náročně – vší silou, myslí, srdcem…. Naplno – milovat Boha – ne na chvíli, když mně to baví, když je mi dobře, ale i když mne to něco stojí – jít do toho naplno a to i k bližnímu a nebojme se toho, co se v Bibli říká: milovat druhé jako sama sebe. Máme někdy pocit, že ne – nejdříve ty druhé a pak sebe… ano, ono je třeba bojovat proti naší sebestřednosti, sobectví a pýše, ale na druhé straně nebojme se projevit lásku k sobě tím, že si dopřejeme odpočinek, že si dopřejeme radost – tehdy budeme vyrovnaní a budeme schopni opravdu nezištně a ze srdce milovat i ty druhé….
K lásce patří i náročnost – v lásce mohu být i přísný k sobě i k druhým, abychom pomohli každému k dobru….
A po této teoretické části na závěr pár upozornění:
Milujme, jak umíme, učme se ale empatii, milovat vice jak Maria než Marta, tedy nesloužit v lásce druhému podle mých představ, ale podle představ dotyčného – chvíli u něj posedět a pochopit ho a teprve pak něco pro něj udělat….
A z druhé strany buďme trpěliví a pokorní, když ty projevy lásky druhých k nám jsou jaksi nemotorné a neempatické…. Vydržme a v pokoře přijímejme i nešikovnou pomoc, a buďme všímaví i v drobnostech – to platí obzvl. mezi manželi. Buďme v tom vynalézaví a častěji něčím drobným druhého překvapme. Na druhé straně – taky si všímejme podobných signálů z druhé strany a oceňujme je…. mají svou velkou hodnotu…
A pak ještě jedna věc: vyhýbejme se jakékoliv manipulaci, citovému vydírání atd.atd… K lásce patří svoboda. Tak nás taky miluje Bůh. On nedává podmínku – až budeš svatý, zamiluji si tě…ne, on nás miluje od věčnosti, ještě dřív, než jsme zhřešili a i když jsme zhřešili, ještě dřív, než jsme vůbec existovali… buďme mu v tom aspoň trochu podobní… Milujme a darujme svobodu…