Sk 2,1-11 - Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“
Milí přátelé,
tak opět máme Letnice. – Podle jednoho komentáře z kterého vycházím, Židé měli 3 svátky, kdy měli putovat do Jeruzalém. A jelikož Nový rok jim začíná někdy v září, tak pro ně první je říjnový Svátek stánků – kdy si lidé připomínají putování pouští a jejich tvrdé podmínky života na cestě ke svobodě, pak to byly Velikonoce – vysvobození z egyptského otroctví a nakonec Letnice, jako dar desatera, smlouvy s Bohem, jako i díky za úrodu.
I pro nás křesťany je důležité si připomenout, že jsme na cestě do Božího království a patří k tomu těžkosti, že jsme osvobozeni nejen z Egypta, ale i z moci hříchu díky Ježíšovi a jeho oběti, a pak o Letnicích se smlouva naplňuje tím, že Bůh nás obdarovává mocí shora, abychom ho hlásali všemu stvoření, je to zrození církve.
Vraťme se k židovským Letnicím. U židů šavuot – Letnice byl Svátek týdnů, sklizně a prvního ovoce.
Co znamená Svátek týdnů? Podle tradice Izraelitům trvalo právě sedm týdnů – (číslo plnosti) k tomu, aby z Egypta dorazili k hoře Mojžíšově a obdrželi smlouvu, desatero Božích přikázání a stali se tak Božím lidem- Bůh jim říká: já budu vaším Bohem a vy mým lidem…. Bůh svou smlouvu nikdy nevypověděl a vždy zůstal Židům věrný – i když oni mnohdy nebyli a nakonec jeho Syna odmítli. Ano, prošli také mnoha zkouškami, ale Bůh byl stále s nimi. Vzpomínám, jak jsem četl v jedné knize od V.E.Frankla, který přežil Osvětim přibližně toto: v Osvětimi naprostá většina lidi si uchovala víru… protože Bůh byl s nimi… on je neopustil, i když věznitelé svým chováním opustili jeho…. I my jako křestané máme novou smlouvu stvrzenou Kristovou obětí na kříži i my jsme jeho lidem a on naším Bohem, ani nás on nikdy neopustí…teď jde o to, abychom mu opravdu patřili a žili tak…
Pak je tu svátek sklizně – je to na nás brzo – květen, červen, ale v Izraeli je oproti nám vše dříve…v Egyptě je dokonce dvojí úroda….Sklizeň je jistě velká dřina, ale zároveň o dožínkách nastává velká radost – je vše hotovo, dobrá úroda, bude co jíst, díky Bohu za jeho požehnání….
Jak hezky to vyjadřuje Žalm 126:
Kdo sejí v slzách,žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí;
přijdou však s jásotem a přinesou své snopy…
Pro nás křesťany máme výzvu od Ježíše: žen je hojná, ale dělníků málo… je hodně hladových po Božím slově oni to ani možná nevědí… a my jim máme jít vstříc
A nakonec je to svátek prvního ovoce: jak říká komentář: Sedláci přinášeli v tento den do chrámu podle zákona prvotiny ze své úrody. A bylo to ze sedmi druhů, konkrétně ječmen, pšenice, vinná réva, fíky, granátová jablka, olivy a datle. A že si dali záležet na tom, aby to bylo vskutku před Bohem to první ovoce, tak přivazovali k plodu, který první začal dozrávat, stéblo rákosu, aby jej poznali. Těchto sedm druhů pak slavnostně za hudebního doprovodu předkládali před Hospodina.
O prvních křesťanských Letnicích se stalo prvním ovocem na 3 tisíce, těch, kdo se přidali k apoštolům, vytvořili tak prvotinu církve….Hlásání evangelia začalo přinášet plody.
Když vše shrneme – 1. I my máme být věrni smlouvě, skrze níž patříme Bohu, 2. i my se můžeme radovat, že žeň je hojná a my můžeme svých svědectvím šířit Boží království a 3. i my můžeme dostávat ovoce a dary, které nabízí Duch sv. – viz konec listu Galaťanům….láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.
Potřebujeme Božího Ducha, jeho sílu, šťávu, moc, nadšení a světlo – šiřme je dál…