Iz 2,1-5 - Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému. Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: "Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!" Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!
Milí přátelé,
jestli je něco pro nadcházející advent typické, pak je to symbol světla, nejen je tak ledajakého, ale původně malého, které postupně roste…
k tomu nám slouží adventní věnec… jedna, dvě a nakonec všechny čtyři svíce – jako 4 neděle, které nás dělí od Vánoc… V prosinci nám bude vrcholit temnota, bude víc tmy než světla… odedávna to pro lidi byl jakýsi symbol boje dobra a zla, boje temnoty a světla. Indiáni pro to dokonce přinášeli lidské oběti, aby posílili světlo v boji nad temnotami. A teď je tu Kristus – světlo, které vzešlo v temnotách a je novou nadějí do tohoto boje… Všichni potřebujeme světlo, naději.
Ty svíčky na adventním věnci nás dávají dohromady – jsou útočištěm před temnotou a kéž by byly v našich domovech, rodinách – pozváním ke společné modlitbě….je úplně jedno, jestli máme malé děti nebo jsem už všichni dospělí…
Kdysi na vojně jsme si druhý rok služby pořizovali metr – normální krejčovský metr – a různě ho barvili a zdobili a postupně odstříhávali centimetr po centimetru na znamení, že každý kousek je jako den po dni, a tím se nám přibližuje civil… V posledním měsíci – to už bylo k nevydržení a velmi populární se nám stala píseň od Miky Žbirky – Už len 22 dní… To nás učilo čekat a těšit se… když přišel čas „č“ – bylo to jako sen, který se naplnil….V adventu nám slouží dobře adventní kalendář – zvl. pro děti – nebojme se čekat….vše má svůj čas a víme že v těšení je skryta velká radost…..V tom je druhé poselství adventu.
Prorok Izajáš mluví o hoře, kam budou proudit národy… Už jen z tohoto konstatování mnohým naskočí husí kůže – máme poněkud strach z putujících národů… Na jedné straně vymíráme, na straně druhé se bojíme množství emigrantů…. Ale tady nejde o ekonomickou migraci, tady jde o migraci těch, kdo hledají životní naplnění – v církvi – to je ta hora – a církev je symbolizována chrámem a když do něho vstoupí, naleznou pod symbolickým červeným světýlkem malého Ježíše v jeslích… O nacházejících Vánocích – tam vše začíná, tam vzchází světlo, jako to světlo našli i ti slavní hledající východní mágové….
Ti co přišli, přinesli velké dary – tedy dali své bohatství (zlato), svou úctu(kadidlo) i svůj soucit(myrha k pomazání na budoucí pohřeb). Stálo jim to za to – to velké putování zdaleka – zřekli se pohodlí, bohatství, dlouhého času – a jako dar dostali poznání – jak žít v lásce, když se setkali s Láskou Boha v malém člověku, on je učil milovat i ostatní lidi.
Totiž ti, co najdou Krista, tak hlavně změní směr života (mudrci šli také jinou cestou domů:-)), už se nebudou na sebe dívat jako na konkurenty a protivníky, ale jako na bratry a sestry… půjde jim o ideje a ne o teplá místečka v Božím království… Kéž by toto bylo krédem všech politiků, kéž by něco takového dolehlo i k těm, kdo chtějí pořád proti někomu bojovat.
Ta výzva k míru – kdy se zbraně překovají v zemědělské nástroje – není rezignace na boj za pravdu, ten trvá pořád, ale není proti člověku – naopak je výzvou k následování největšího Božího přikázání… milovat Boha nade vše a bližního…každého… jako sebe….
Jak vstupuji do této adventní doby? V čem potřebuji přidat, v čem ubrat a kde dát více lásky?