Jan 1, 29-34 - Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: 'Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu." A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.' A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."
Milí přátelé,
Jan to vůbec neměl lehké…. Žil sice v kněžské rodině, ale pak byl dlouho na poušti, potom působil jako kazatel a prorok… Přitom snad každý muž chce ve své práci vidět nějaký pokrok, nějaké výsledky….
A co vidí Jan?
Ano, on připravuje cestu Pánu, říká o něm, že mu není hoden ani rozvázat opánky, tedy posloužit mu jako otrok, říká, že Kristus musí růst, zatímco Jan se musí menšit…, upozorňuje na Ježíše tak, že říká, to je Beránek, která snímá hříchy světa… tím pádem někteří učedníci odcházejí za Ježíšem a jeho opouštějí – např. Ondřej a Jan…
Jaká je to pokora….Možná i proto Ježíš o něm řekl, že nikdo větší se nenarodil ze ženy, než Jan….Kdo se ponižuje, bude povýšen…
Je to pro nás takové poučení – možná i my máme snahu, aby za námi něco bylo, nějaké velké dílo…. nebo u nás kněží a křesťanů – touhu vidět rostoucí církev…a on je to zatím spíš úpadek… nejinak tomu bylo s prvními následníky po vzniku církve – sice lidé se k nim přidávali, ale také přibylo pronásledování… A když Petr s Pavlem umírali na římském popravišti, jaké myšlenky se jim asi honily v hlavě? Neskončí to i s nimi? Bude někdo i po jejich smrti vyznávat víru v Ježíše?
Jan se nedožil velkého vzestupu, ale nebyl sám: Abrahám se vzestupu rodu taky nedočkal, Mojžíš taky ne – nedorazil do cíle, kam vedl Izraelity, Josef u Ježíše taky ne, apoštolové se rozmachu církve taky nedočkali a jestli my se teď o něco snažíme…. věřme, že jsme součástí Božího plánu, že jsme spolupracovníci…
Mějme tu Janovu pokoru a důvěru, že vše má smysl a ten obraz Božího stvoření, vykoupení a spásy, který teď nechápeme – se jako jeden nádherný obraz ukáže na konci času…Jsme jeho součástí, jsme jeho spolutvůrci – neumdlévejme a jděme….
Ano, ale kdo jsem já, abych kázal? A kdo jsem já, abych jako křesťan lidem dával příklad a přiváděl je ke Kristu? Jsem obyčejný hříšník…!
Ale Pán přece přišel pro hříšníky… tedy i pro mne a všechny vykoupil svou krví…. Takže mohu s odvahou říci, jsem Božím synem, dcerou – i když nehodným – a chci lidi i přes svou ubohost přivádět ke zdroji pravdy a lásky…
Kazatel Paul Tripp k tomu dodává:
Právě jsem si přečetl jednu z nejúžasnějších a nejdůležitějších pasáží v prvních kapitolách Janova evangelia. Jan zde bez váhání prohlašuje čtyři věci. Tady je první: Jan prohlašuje, že Ježíš je poslední obětní beránek, který nakonec zaplatí konečný trest za hřích. Za druhé, chce, abychom pochopili Ježíšovu věčnost. Ačkoli se fyzicky narodil po Janovi, existoval před ním; to znamená, že musel být věčný – existoval ještě před svým narozením. Za třetí, Jan chce, abychom pochopili, že pomazání Ježíše Duchem svatým je Božím potvrzením Ježíšovy identity a poslání. A pak čtvrtá věc, Jan říká: „Ježíš je ve skutečnosti Boží Syn.“
Co k tomu dodat? Navzdory pozdějším pochybnostem Jan dobře věděl, kdo je Ježíš a k němu i zaměřil celý život. Snažme se o to celý život i my…..