Milí přátelé,

V jedné starobylé homilii máme tento text (viz breviář): Ježíš? On jde hledat našeho prvního otce jako ztracenou ovci; chce navštívit ty, kdo sedí ve tmě a stínu smrti. Jde osvobodit vězně Adama a  Evu z jejich bolestí, On, který je Bůh a Adamův syn.

„Já jsem tvůj Bůh, který se pro tebe stal tvým synem, který pro tebe a tvé potomky nyní promlouvá a s autoritou přikazuje těm, kteří jsou ve vězení: Vyjděte ven! A těm, kteří jsou ve tmě, ať je světlo! A těm, kdo spí, ať vstanou!“

„Přikazuji ti: Probuď se, spící, neučinil jsem tě vězněm v podsvětí. Povstaň z mrtvých, neboť já jsem život mrtvých. Povstaň, člověče, dílo mých rukou, povstaň, ty, který jsi byl stvořen k mému obrazu.

Myslím, že mnohý z nás se někdy ocitl ve tmě, já jako dítě, jsem měl dost fantazii a  bál jsem se jít večer pro něco na půdu nebo do stodoly, kde nebylo světlo. Starší sourozenci toho rádi občas využili, aby mne vystrašili… Nedávno mi synovci a neteře vyprávěli, že jsem jim na dobrou noc ještě jako dětem rád četl detektivky a strašidelné příběhy… dá se že se všichni někdy tak trochu rádi bojíme – viz obliba strašidelných historek a příběhů….

Ovšem strach z temnoty není jen cosi dětského, ale nese v sobě i vědomí temnoty v srdci skrze hřích, zlo, osamocenost…. To je mnohem horší….

Ale dnešní noc, kdy se zdá, že temnota zla  a smrti má navrch, se stala časem, kdy se čte o tom, jak Bůh stvořil svět, kdy zahnal chaos a temnotu a přišel řád, kosmos a světlo – „budiž světlo“ a nyní –  se toto vše naplňuje i duchovně. Blíží se nedělní úsvit a dochází k definitivnímu vítězství nad temnotou smrti a Ježíš vychází z hrobu a dává světlo… Jak to říká evangelista Jan?

Anděl, který odvalil kámen, na který si pak sedl – zjev jeho byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh a co teprve Ježíš…!  Jestliže o Vánocích říkáme s prorokem Izajášem, že „světlo vzešlo v temnotách“ – tak to byly jako by ranní červánky jeho příchodu a nyní už jako nový den, jehož světlo nikdy nezhasne….

I v Apokalypse se mluví o tom, že v Božím království nebude třeba světla slunce, protože sluncem bude Beránek, Kristus….a toto slunce je s námi v jakékoliv temnotě. Když Izraelité utíkali z egyptského otroctví, dolehla na ně temnota hrůzy a strachu, že za nimi byli Egypťané a před nimi moře… A co se stalo? Anděl přešel s oblačným sloupem mezi Egypťany a Izraelity a byl jim ochranou dokud nepřešli na druhou stranu a nakonec Egypťané skončili v moři….

Byla to situace, kdy Bůh bojoval za ně. I na nás může přijít ve vztazích, ve víře, v životě…temnota a pocit – tohle už nikdo nespraví, toto se nezmění… toto se nevyřeší…. Ale pokud dovolíme Bohu aby vstoupil mezi nás a onu bolest, pak může dát své řešení…. Třeba dá sílu nás vztah obnovit a začít znova nebo dá nový impuls naší víře, když si uvědomíme, že nemáme nic kromě Boha… a nic v tomto světe není stálé, kromě Boha.

„Jak požehnaná je tato noc, kdy se země spojuje s nebem a my jsme smířeni s Bohem.“- je text tohoto večera

Takže když apoštolové byli v temnotě frustrace, zbytečnosti všeho, zklamání – i pro ně přišla nová naděje, o které ještě nevěděli, byli jako slepí, jako hluší… I když jim to Ježíš opakovaně říkal, že to bude muset přijít… a taky přišlo, ale s tím přišel i nový začátek….a  ten by nepřišel, kdyby nebyl Velký pátek…

A to platí i pro náš život… Možná letos někteří prožíváme svůj Velký pátek, nějakou  bolest, zklamání, ztrátu – věřme, že to není poslední slovo Boha v našem životě, ale teprve začátek….

Povstaňme s novou nadějí!!!!!!