Iz 52,13-53,12 - Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku. On přivede v údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatřili, co se jim neřeklo, zpozorovali, co dříve neslyšeli. Kdo uvěřil, co jsme slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? Vyrašil před ním jako výhonek, jako kořen z vyprahlé země. Neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený. A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, (tížily) ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na něho uvalil vinu nás všech. Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. Odstraněn byl soužením a (nespravedlivým) soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze země živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani neměl v ústech podvod. Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.
Milí přátelé,
dozněly pašije, ve kterém jako bychom byli na Ježíšově pohřbu – tak jakými bychom byli aktéry? Diváky, kteří se jen dívají? Kolik lidí se nezúčastněně dívá na světové události, kolik lidí říká, Ukrajina, Přední Východ se nás netýká – to že zavřeme oči nebo strčíme hlavu do písku věc nezmění a ni nevyřeší…. Zde by to bylo mlčení vůči největší nespravedlnosti v dějinách světa nebo dokonce volající ukřižuj? Nebo ti, co se schovávají nebo ti, kdo jen dělají svou práci nebo ti, kdo se snaží ze svého prostředí odstranit nepříjemnou pravdu nebo ti, kdo jako Maria, Jan nebo Veronika se snaží svou přítomností vyjádřit na čí straně stojí….?
Ježíš odchází a jaký je jeho odkaz? Jaké mám zanechal dědictví? Lotrovi vpravo dává nebe, matce syna Jana, Janovi matku, tělo odkazuje Josefovi z Arimatie, šaty zanechá vojákům, vrahům odpuštění, Otci svého Ducha a nám všem vykoupení, záchranu….
Jak říká jeden komentář – zázrakem Velkého pátku je absence zázraků – andělé, kteří mu sloužili na poušti nikde, žádné sestoupení z kříže, ke kterému byl posměšně vyzýván, žádná moc nad živly nebo nad jeho utrpením… ten kdo vždy triumfoval nad zlým, nyní, jako by se zřekl všech privilegií a přijímá porážku… kvůli nám, aby se jeho oběť dokončila beze zbytku….Zázraky přijdou až poté….zatmění slunce, otevírání hrobů, zemětřesení, nedělní ráno….zjevení učedníkům….
Proč vůbec kříž, který byl pohoršením i bláznovstvím? Je pro nás obrovským a silným symbolem, protože byl taky znamením oběti a lásky… a je symbolem naší víry….
Bohužel i nyní je křesťanství jako ve všech dobách poznamenáno křížem – kupodivu jinak dost liknavý Evropský parlament před pár týdny prohlásil křesťanství za nejpronásledovanější náboženství na světě – dokonce již existuje pojem nejen islamofobie, ale i christianofobie, ostatně ¾ pronásledovaných pro víru jsou právě křesťané, jde o 380 milionů lidí, bohužel hodně i v Evropě.
Nicméně je také znamením vítězství. Ovšem to vítězství nebývá prvoplánové. Mnohdy prochází zdánlivou prohrou. Ale to není konec, ale nový začátek, jak si připomínáme i při dnešní připomínce Ježíšovy smrti. Žádná prohra ani fyzická smrt nejsou koncem… jen cestou k vítězství pravdy a dobra. Pokud se budeme držet Kristovy pravdy, nemůžeme prohrát….
A snad ještě pár otázek k přemýšlení: Uvědomuji si dosah Ježíšovy oběti i na můj život? Co dokážu pro druhé a pro Pána obětovat? Mám lásku i k nepřátelům, odpustil jsem všem?