Farnost Skuteč, Předhradí

Kázání Otce Linharta:

Bílá sobota (B) – 30.3.2024

Farnostskutec - kategorie kázání Otce Linharta

Mk 16,1-7 Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ Když se podívaly, spatřily, že kámen je odvalen. Byl totiž velmi veliký. Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem – a polekaly se. On však jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“

Milí přátelé!

Je to zvláštní – vidíme tady – jak píše jeden kazatel – dva přístupy: jeden lidský, který dělá co umí a co může a vůbec si neví rady: Kdo nám jenom odvalí ten těžký kámen – že někomu neřekli, aby šel s nimi? Je v tom všem velký zmatek, bezradnost, improvizace… Ale je zde i opravdová touha prokázat zesnulému poslední službu lásky…. Tyto ženy „kašlou“ na dav, který ho odsoudil na smrt, na duchovní předáky, i římskou moc – pro ně je to stále ten Ježíš, který konal dobro a který je dobrý a svatý…. A zaslouží si projev úcty. To zasluhuje obdiv. Každý, kdo se ve své době nebojí jít proti proudu, proti módním trendům, proti všeobecnému mínění, kdo si zachová vlastní rozum a nenechá se zviklat všeobecnou a tak vrtkavou hysterií… která zabila Mesiáše…. Jak důležitý je jejich příklad pro tuto dobu…Zůstat věrný tomu, co mi říká rozum, moje srdce i moje víra….

A přece je to zároveň někde úplně mimo…., protože Bůh je plný překvapení…

Z druhé strany totiž přichází Pán, který vše  vidí jinak… Ano, už je po boji, smrt sice zdánlivě zvítězila, ale zde nejde o to, nabalzamovat zmučené Ježíšovo tělo k definitivnímu odpočinku, a ve skutečnosti je tu definitivní konec samotné smrti…

Ježíš našel cestu ven – pro sebe i pro nás…. Místo zavaleného hrobu s mrtvým tělem, je hrob otevřený – a problém vyřešený, a tělo mrtvého je pryč, jejich práce skončila… Bůh tak začal jednat ve chvíli, kdy se zdálo, že je vše prohrané…a vše je jinak….nové…nadějné….Nezažili jsme už někdy něco podobného, že v našem příběhu zdánlivě něco skončilo a on to byl nový začátek?

A tak ženy mají nakonec úkol, ale úplně jiný, než jak čekaly… Místo nabalzamování mrtvého, mají hlásat jeho zmrtvýchvstání, místo ukončení jednoho života mají ohlásit začátek nového života, místo tmy přichází světlo…..

Jsou ohromené, není divu…kdo by nebyl?! Ty ženy nedostaly žádné zvláštní školení k evangelizaci – prostě: jděte a hlásejte….

Proto se taky se nedivme, když i nás Bůh posílá bez zvláštního kurzu k tomu, abychom druhým řekli, že, jak krásně vyjadřují pravoslavní křestané – kdysi jsem to četl jako nápis na zdi v ruském Jekatěrinburgu: Isus voskrese – voistunu voskrese…. Ježíš vstal z mrtvých – Vskutku vstal….Krásný velikonoční pozdrav a odpověď… A v tom je vše podstatné….

Kéž by toto velikonoční poselství pomohlo lidem poznat pravdu – aby i většinoví Rusové pochopili, že Ježíš své následníky nezve k nesmyslným válkám, ale k životu a svobodě pro každého člověka – tedy i sousedního Ukrajince. Kéž by to pomohlo poznat francouzským i jiným evropským zákonodárcům, že ústavní právo na interrupci nedává nikomu morální právo jen tak zničit klíčící život, ale že každý – i nenarozený člověk má právo na šanci existovat a žit svůj příběh. Kéž bychom to pochopili i my v našem každodenním rozhodování, našich postojích, jednání…

Všimněme si ještě jedné zajímavé věci: u evangelia podle Marka – jako nejstaršího z všech –  není vyjádřeno žádné nadšení, jásot, radost na začátku všech velikonočních událostí, ale je tu spíše chaos, zmatek i strach, úžas….. -jak lidské – a nad tím vším Boží moc, a Boží klid – Bůh počká, až ženy pochopí, až emauzští pochopí, až apoštolové pochopí, až….všichni – pochopí a snad i přijmou…. On ví co v nás je, jemu nemusí nikdo nic vysvětlovat…. On ví a přesto…..přichází, obětuje se a vítězí a trpělivě čeká, až my uvěříme a přijmeme plod jeho neuvěřitelného díla…..

On pokorně čeká, až my se uráčíme vzít křest, Boží dětství, mši sv. opravdově a využijeme jeho darů…. A my často máme pocit, jako bychom děláme Bohu milost, když si na něj uděláme trochu času….. a přitom ono jde o to, abychom se otevřeli nekonečným možnostem, které nám nabízí….