Jan 20,1-9 - Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
Milí přátelé,
ráno za tmy – to je tajemný čas, kdy začnou zpívat ptáci a ohlašují nový den – ta tma jakoby symbolizovala temnotu beznaděje člověka tváří tvář smrti a ranní červánky jako naději, že Bůh je silnější než smrt….A Petr s Janem později u hrobu jako by dostali možnost popřemýšlet, co to znamená, že je naděje, že Ježíš opravdu vstal a žije, co to znamená pro jejich budoucnost,
U apoštolů to všechno šlo pomalu – Emauzští potřebovali jít nejdříve domů, pohostit tam záhadného poutníka a opět se vrátit do Jeruzaléma, Petr potřeboval Ježíšovo zjevení, Janovi stačil prázdný hrob a Tomáš – ten potřeboval kontakt, dotek…..Všichni nakonec dostali to, co potřebovali a dostali k tomu i čas…Bůh umí pokorně čekat…..
Jak jsem se dočetl v jednom jezuitském komentáři – v evangeliu je také popsán jeden důležitý detail. Na rozdíl od zmatku, který panuje kolem vojáků, velerady, Piláta, apoštolů i žen – ze scény u hrobu čiší klid a pokoj...Rouška, která byla původně na Ježíšově hlavě, je po straně složená… Žádný chaos nebo nepořádek. Vše srovnané, v pokoji. Ježíš nespěchá, a ani nespěchá na své učedníky, aby hned vše pochopili a přijali. Podobně umí čekat – někdy i celý náš život, než přijmeme úžasnou pravdu o životě, který nám daroval a kterému se stačí otevřít….
A Marie, kde je Marie, Ježíšova matka? – sv.Ignác ve svém rozjímání v exerciciích naznačuje, že ona nepotřebuje běhat ke hrobu, ona ve svém tajemném spojení s Bohem od vtělení – sama pocítila ve své srdci, že Ježíš žije…, nepotřebovala důkaz smyslů…
A co to znamená pro nás? Když my se scházíme o dušičkách u hrobu nebo když nám někdo umře, a vlastně až i my jednou umřeme….. i pro nás všechny tohoto tajemného velikonočního rána vyplývá obrovská naděje…. A tu si nenechávejme jen pro sebe….
Benedikt XVI. k této situaci podotýká: „vzkříšení je jako výbuch světla, kosmická událost spojující nebe a zemi. Ale především to je výbuch lásky. Zahajuje novou dimenzi bytí, skrze niž se vynořuje nový svět. Je to skok v dějinách vývoje a života vůbec k novému budoucímu životu, k novému světu, který počínaje Kristem stále proniká do tohoto našeho světa, přeměňuje ho a přitahuje k sobě. Vzkříšení nás spojuje s Bohem a s druhými. Žijeme-li tímto způsobem, proměňujeme svět.“
„Kristovo vzkříšení zvěstujeme“, dodává k tomu papež František, „když Jeho světlo prozařuje temné chvíle našeho života a můžeme je sdílet s ostatními; když se dovedeme smát s tím, kdo se směje, a plakat s tím, kdo pláče; když jdeme spolu s tím, kdo je zarmoucen, a hrozí mu, že přestane doufat; když vyprávíme svoji zkušenost víry tomu, kdo hledá smysl a štěstí. Svým postojem, svým svědectvím, svým životem, říkejme: Ježíš vstal z mrtvých! A říkejme to celou duší.“
Opravdu tyto svátky nejsou jen o novém jaru v přírodě, zajíčcích, kuřátkách, ovečkách a vajíčkách, ale o jistotě vítězství života nad smrtí… Kéž by se nám podařilo prorazit tu krustu, tu hroší kůži, ten hrobový kámen lhostejnosti a otupělosti našich současníků, kterým jakoby stačí mobil ruce, dostatečný signál a hodně zábavy, která dává zapomenout… Kéž by se každý rozpomenul jako emauzští učedníci, že kolikrát v životě nám hořelo srdce, když Pán nám nabízel přátelství a že život s ním je milionkrát víc než cokoliv nám může nabídnout i tento jinak krásný svět….
Možná k tomu pomůže, když si to my a teď a tady naplno uvědomíme a přijmeme….