Flp 2,6-11 - Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Milí přátelé,
dozněly Markovy pašije, slyšeli jsme před tím text z proroka Izajáše o trpícím Božím služebníku a jako druhé čtení jsme měli úryvek z listu sv. Pavla do jeho oblíbeného města v Řecku – do Filip. Je to chvalozpěv, a to je taky modlitba, kdy se radujeme z Boží blízkosti, ale nezapomeňme, že o pašijích dnes zazněla ta hrozná věta, Bože můj, proč jsi mne opustil?
Dnes je závěrečná úvaha o modlitbě – Ježíš říká Otci, proč ho opustil – je to troufalé nebo je to na místě? Je i špatná modlitba? A co když přijdou problémy s modlitbou, krize?
Ježíšova modlitba – není troufalá, protože jde z hloubi duše, srdce, je pravdivá a to je to, co nás přibližuje maximálně Bohu… I když prožíváme radost i když prožíváme velkou bolest…
A kdy je tedy špatná? Když chci něco proti Bohu, když chci něco vynutit – magie, když chci někomu ublížit. Vzor dobré modlitby – Ježíš v Getsemanech – ne jak já chci, ale jak ty chceš ať se stane….
Co všechno brání dobré modlitbě?
1. pokušení – špatně se modlím, tak raději nic…, Ne, raději slabá, než žádná modlitba! Modlitba je práce, je to i tréning není to zábava, je to duchovní úsilí, které nás něco stojí…nesmíme se vzdávat….
Někdy jsou to pokušení, že člověka napadnou nejhnusnější věci – ale to je jen pokušení a ne můj hřích, když to nechci a je to taky důkaz, že jsem na dobré cestě, když mi ten zlý tak brání vytrvat…Mohou být i pochybnosti proti víře – slyší mne vůbec Bůh? Ano, i když to nevnímám, když je mlha, jdu dál, ale opatrně…, ale jdu!
A když mne pokouší ješitnost, jak jsem dobrý, nepřestat, kvůli ďáblu jsem nezačal a kvůli němu neskončím….
2. roztržitosti? Když jsem 50x mimo – to znamená, že jsem se 49x vrátil a to je skvělé! Horší je jedna trvalá roztržitost, se kterou nebojuji…..V modlitbě přece nejde o výkon, může to být věc duchovní chudoby – s pokoru přijmout, že se nemodlím dokonale….že jsem obyčejný, slabý, ale chci s tebou, Pane, být i když to za moc nestojí….
3. málo citů? Krásné pocity jsou velké povzbuzení, ale nejsou všechno… Jsou to takové bonbony na cestě za Pánem, ale pocity nejsou cílem modlitby, cílem je sám Bůh…. A buďme trpěliví, když jím, taky hned nevidím jak se mi prodlužuje palec nebo nos, když cvičím, taky mi hned nenaskočí biceps…., a když se modlím, tak sice nenápadně, ale skutečně ve mne roste víra, naděje, láska, věrnost….. A nuda?
Sv. Terezie Veliká někdy prožívala takovou vyprahnout a nudu v modlitbě, že třepala přesýpacími hodinami, aby jí čas ubíhal rychleji, protože se nemohla dočkat konce a jednou se zvedala, že půjde dělat něco rozumnějšího, ale všimla si soch a ty ji inspirovaly, že bude jako ony – bude tam přebývat ke slávě Boží, i když si připadá úplně bez ducha, ale že bude přebývat u svého Pána a daruje mu svůj čas… Vydržet! Právě tehdy se v nás něco děje….
Mimochodem proti nudě podotýkám, že modlitba nabízí velkou pestrost – meditace, LD, zpěv, adorace, třeba i tanec…, různé typy modlitby, modlitba v kostele i v přírodě, v chůzi sám i ve společenství…..
4. němá duše Nevím vůbec co říci – pusto a prázdno….nic mne nenapadá, co s tím? Klid…, mlčet, třeba je čas, aby v tom tichu a mém mlčení Bůh něco řekl mně… Jen vydržet, počkat chvíli, zklidnit se – tahle vydanost je lepší, než kdovíjaké květnaté řeči….
5. němý Bůh Mluvím do zdi – žádná odezva… Když Bůh mlčí, zůstává čistá víra – je to čas tříbení. I Ježíš cítil opuštěnost od Otce a on si tím prošel!!! Přitom neztrácí důvěru a jemu – Otci – odevzdává svého Ducha – je to holá víra na dřeň – přes všechny pochybnosti a Boží mlčení
Modlitební život je jedna cesta s různými fázemi, je to dobrodružství, je to škola života. Vždy, když mne napadne otrávenost – mně se nechce a zase se musím modlit – řekněme si, já se SMÍM modlit!!! Je to dar…
A vždy spojme modlitbu s životem – praktický život bez modlitby, je jak bez navigace… a zase modlitba bez života je jako otáčet kormidlem někde na trenažéru, nasucho….
A jistě ani dnes nenecháme mlčet děti, které píši Bohu:
Milý Bože, až budu velký, chci být stejný jako táta, ale ne tak chlupatý. Štěpán … a snad nejhezčí vyznání od Filipa: Milý Bože, kdybych já byl Bohem, mně by to tak dobře nešlo. DRŽ SE!