Mt 28,8-15 - (Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí běžely oznámit jeho (vzkříšení) učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ Když (ženy) odešly, přišli někteří ze stráže do města a oznámili velekněžím všechno, co se stalo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz s pokynem: „Říkejte: 'V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.' A doslechne-li se to vladař, my ho uchlácholíme a postaráme se, aby se vám nic nestalo.“ Oni vzali peníze a udělali, jak byli navedeni. A tento výklad je rozšířen mezi židy až dodneška.
Milí přátelé,
Vraťme se trochu – vlastně hodně – do minulosti… Když otevřeme první knihu Mojžíšovu, tak tam had – pokušitel – Evě říká: (je to na začátku 3. kapitoly): Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“
To bylo první semínko pochybnosti, že vlastně o nic nejde – užij si a nehleď na důsledky –To je dnes i princip reklamy – užij si a až budeš mít problémy, my je vyřešíme – když zaplatíš – v tomto případě svým životem…! A nejde o nic méně…
Možná už lépe chápeme Ježíšovu reakci na podobnou řeč Petra, když Ježíš mluví o svém utrpení a smrti – (Mt 16). Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých. Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“ On se ale odvrátil a řekl Petrovi: „Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“
Ano, smrt nás pochopitelně děsí, ale Velikonoce pohled na smrt definitivně mění – Jsou dvě reakce – jedna zmatená, ale radostná – ženy jdou oznámit a apoštolům, že hrob je prázdný, oni letí ke hrobu…..a už začínají věřit… a pak je tu reakce těch, kteří už „vědí“, zdá se že vůbec nepochybují – přece vše je podvod – a tak to musí zůstat, klidně zaplatí, zalžou, jaká škoda!
Bůh skrze anděly odvalil kámen hrobu, ale kámen nevíry od svého srdce už musí odvalit každý sám…. Všechny ty zmatky, strach žen, první nepochopení Magdaleny, Petrův zmatek, nechápaví Emauzští učedníci, nevěřící Tomáš… jsou spíše potvrzením pravosti, růstu, hledání… až se na konci objeví Letnice a nový začátek lidí přesvědčených, přesvědčivých a věrohodných…
Nedávno jsem četl knihu německého autora, která se jmenuje – Když Bůh nikomu nechybí. Je to dost náročné čtení. Ukazuje a dokazuje, že žijeme v době, kdy mnozí lidé žijí tak, že nejen v Boha nevěří, ale už nepatří k těm hledačům – jako byl Nikodém, který kdysi v noci navštívil Ježíše se spoustou otázek… Jistě jsou hledači i dnes, ale je jich jakoby čím dál méně. Dnes už lidé nemají problém s řešením – je nebo není Bůh, je nějaký hluboký smysl života? Úplně je to míjí, je to jako kdyby někdo ztratil hudební sluch a není schopen vyloudit kloudnou notu. Podobně jako by lidé ztratili cit pro hlubší smysl a stačí jim tento svět a starosti a radosti v něm… A co bude dál nikdo neřeší… je fakt, že svět je úžasný, ale kdykoliv můžeme a jednou musíme odejít. Velikonoce nás ani neuplácejí, ani nestraší, ani nevedou k nějaké iluzi… ale Kristovo zmrtvýchvstání nás vede a všechny! – vede k naději, která přesahuje všechny naše tužby i fantazii….
I my můžeme mít zmatek v mnoha věcech víry…. Nenechme si vzít hledání a taky nalézání – Bůh nám jde naproti – podobně jako Magdaleně u prázdného hrobu…