Milí přátelé,      

Začnu pokusem o vtip, který jsem nedávno četl: Otázka: Kdy začíná věčnost? Odpověď: Když někdo přistoupí k mikrofonu a řekne : na závěr jen pár slov….. Takže jsme tu na závěr občanského roku a chtěl bych říci několik párů slov…. Nebojte se, nekonečné to nebude…

Určitě je vhodné trochu zrekapitulovat svůj život za uplynulý rok… Nejen při zpovědi, ale i teď můžeme trochu popřemýšlet nad tím, co nás mrzí – zvláště promarněný čas /třeba na mobilu nebo u televize /, který jsme mohli věnovat druhým nebo i sobě trošku smysluplněji. Mrzet nás mohou i promarněné příležitosti k pomoci druhým, jako i chyby a hříchy, kterým jsme obzvlášť opakovaně podléhali… Každý s něčím zápasíme a náprava a nový začátek spočívá v pravdivém přiznání si našich slabostí a snahou s nimi pracovat… Udělejme si na to čas…

Ovšem určitě stojí za to si s vděčností Bohu připomenout i to, co nám i druhým udělalo radost. Co jsme vybudovali, vztahy, které jsme třeba obnovili a upevnili, dobro, které jsme rozdali, přátelství, která jsme sdíleli…. A pak čas, který jsme prožili s Bohem… jistě to nebyl ztracený čas…

V modlitbě nad dary dnes zazní: přinášíme ti dnes, co jsme v uplynulém roce z lásky k tobě konali a snášeli… Při jednom setkání manželů jsme si v jedné aktivitě probírali různé otázky z našeho života a jedna taková otázka zněla: Máš doma něco, co je vyrobeno s láskou? Jsme obklopeni spoustou věcí, leckdy i krámů, ale mezi nimi jsou jistě i věci, které máme jako památku na někoho blízkého nebo jako dárek vytvořený s velkou péčí nebo něco moc pěkného…

Mohu si to připomenout s vděčností, ale taky vůči Bohu – celý svět je Bohem stvořen z lásky a  s láskou a chce, abychom i my vše dělali v tomto stylu, abychom lásku znovu a znovu vnášeli taky do naší práce, ale i domova a obnovovali ji každý den. Abychom ji nikdy nevzdali….  Samozřejmě jde o lásku, která je pravdivá a dává svobodu… ne jako v jedné anekdotě: Dědeček, který byl celý život pod pantoflem cítí, že se blíží jeho poslední hodinka, zavolá na svou ženu a řekne jí – Myslím, že umírám…. Můžu?

Ve zmiňované modlitbě je také tato prosba: dej, abychom celý nastávající rok prožili ve spojení s tebou. Je dost lidí, kteří mají pocit, že si vystačí sami, ale ono tak moc dobře nejde: viz tento vtip: Vědec povídá Bohu – Bože už nejsi potřeba, věda postoupil tak daleko, že už i my umíme udělat člověka z hlíny. Tak to předveď – povídá Bůh. Vědec začíná nabírat ze země hlínu a Bůh na to:Ale počkej, počkej, ber si ze svojí hlíny…..  Vše máme od Boha, úplně vše a my máme tendenci na to zapomínat. A ono spojení s Bohem není žádná otročina – je to sdílení s přítelem, který se umí radovat z každého našeho úspěchu a nese s námi každý nezdar a nabízí sílu i do dalšího roku….

A na závěr ještě jeden hezký vtip: Jeden mnich procházel úzkou uličkou. Potkal tam muže, který nesnášel kohokoliv z církve – muž se před něj postavil a hrozil mu – oslům neuhýbám…. Ale já ano, odpověděl, klidně mnich a obešel ho….

A tak nám všem přeji, abychom nemuseli uhýbat oslům, abychom měli dost sil na to těžké, a také vnímavé a otevřené srdce pro vše krásné a dobré, co nám Bůh připravil….