Lk 2,41-52 - Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dny a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině (poutníků), ušli den cesty; (teprve potom) ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: "Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali." Odpověděl jim: "Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?" Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.
Milí přátelé,
máme svátek Svaté rodiny a je zajímavé, že v tomto svátku manželství a rodiny i domova – se uvádí text, který je vlastně takovou rodinnou roztržkou… Dospívající Ježíš se ztratí při pouti do Jeruzaléma…
V Lukášově evangeliu máme zdůrazněné, že Ježíš je už ve dvanácti velkým a moudrým učencem, který udivuje učitele a znalce v chrámě… Přitom tehdy bylo obvyklé, že v jeho věku se mu začal věnovat otec, aby ho vyučoval Tóře = Pentateuch a zásady židovské víry…, něco jako biblická dějeprava a katechismus… A Ježíš by místo toho už mohl učit sám…
Proč je to tak zdůrazněné? Možná i proto, jak říká jeden komentář, že v jeho době byl císařem Augustus – prasynovec Gaia Julia Césara – prastrýc se ho ujal, adoptoval ho za svého a dal mu šanci na mimořádné vzdělání i výchovu. A on ho nezklamal – byl velmi schopný – např. bylo o něm známo, že když mu bylo taky dvanáct, tak už tehdy pronesl smuteční řeč při pohřbu své babičky Julie – a později se stal i slavným a schopným vládcem – ovšem jeho jmenování bylo pojištěno římským senátem… A zde – je někdo, kdo je ustanoven Bohem…. Takže 12-letý Ježíš – který má své schopnosti od nebeského Otce, je tu v kontrastu s jistě schopným, ale obyčejným člověkem, který měl štěstí na rodinu a dobu…. Je fakt že za něho nastala doba relativního klidu, která trvala asi dvěstě let a říkalo se tomu pax romana – pax augusta…
Mimochodem prastrýc Augustra César se prohlásil za boha a Augustus – tedy vznešený – se tituloval syn boží… Už chápeme, proč ten Lukášův důraz?…On, původně pohan… ukazuje, kdo je skutečným vůdcem a Synem Božím….. kdo je naším Mesiášem… a kdo přináší skutečný vnitřní pokoj a mír bez ohledu na to, co se děje kolem….
A když byla celá nazaretská rodina na Velikonoce v Jeruzalémě, na slavnosti s obrovským množstvím poutníků, není divu, že se Ježíš ztratil… Byli rodiče nezodpovědní? To si možná klade tuto otázku každý rodič, když dítě něco vyvede…. Jako by Svatá rodina ukazovala, že i oni řeší prachobyčejné rodičovské starosti jako kdokoliv z nás, že vše není pohodové a bezproblémové ani u svatých….
Jak vlastně rodiče připravovali Ježíše na mesiášskou profesi? Nijak zvlášť – žili jako obyčejní lidé obyčejný život, byli sami sebou a tím ho nejlépe připravili….
Když rodiče syna našili – Maria s výčitkou Ježíšovi říká – otec i já jsme tě hledali – a on na to – copak jste nevěděli, že musím být v domě svého Otce? Otec a otec…. Lidský a nebeský…. Josef s pokorou přijímá úděl toho druhého…A přece když rodiče dostanou připomenutí, kým Ježíš je, Synem Božím, možná jim tím pomůže, aby si byli jistí, že kdysi při zvěstování a Josefově snu uvěřili pravdě o něm…..
A nakonec – ačkoliv je Ježíš Božím Synem a králem, vrací se do obyčejného a skrytého pozemského života…po většinu svých 33 let… a poslouchá své pozemské rodiče – jaká láska a pokora….
Jaké poučení pro nás? Josef i Maria táhnou za jeden provaz – nic si nevyčítají a hledají spolu i když Josef decentně jako doprovod Mariin – spolu sdílejí a prožívat radosti i starosti…..Děje se tak i v naší rodině? Máme čas na povídání a sdílení? Oni spolu dokážou Božího i svého syna usměrňovat – a také mu svěřit, co je bolí. Nebojme se ani my Bohu dát vše – i to, v čem mu nerozumíme… Ježíše je centrem lásky a pokoje – pusťme Ježíše do rodiny… dejme mu prostor a bude dobře….